Choď na obsah Choď na menu
 


 Dozadu 

 

Kapitola 13 Pravá ruka pekla

Po této první vizi jsme společně s Ježíšem šli do další části pekla. Ježíš mi řekl: „Věci, které uvidíš, jsou pro poslední dobu.“ Objevila se přede mnou další vize a Ježíš řekl: „Jsme v pravé ruce pekla.“ Vyšli jsme na vysoký suchý kopec. S vrcholu kopce jsem pohlédla dolů a spatřila jsem vířivou řeku. Nebyly tam žádné jámy ohně, ani démoni, ani zlí duchové, pouze tato řeka, která protékala mezi břehy, ukrytými v temnotě. Přišli jsme blíže k té řece a viděla jsem, že místo vody je plná krve a ohně. Když jsem pohleděla blíž, uviděla jsem mnoho duší, jedna k druhé byly připoutány řetězem. Tíha těch řetězů je táhla pod hladinu ohně. Duše byly ve formě kostry s mlhavě šedou duší uvnitř a byly páleny pekelným plamenem.
„Co to je?“ zeptala jsem se Pána. „To jsou duše nevěřících a bezbožných, mužů milujících muže a žen milujících ženy, kteří nečinili pokání, aby byli spaseni. Užívali si svého života hříchu a odvrhli Mé spasení.“ Stála jsem vedle Ježíše a hleděla jsem do té řeky ohně. Oheň burácel jako veliká pec, pohyboval se a stravoval vše, co mu stálo v cestě. Za chvíli téměř naplnil celou pravou ruku pekla. K nám se přiblížil asi na půl metru, ale nedotkl se nás. Ježíšova tvář byla smutná a láskyplná a měl v ní vepsáno, že stále miluje tyto ztracené duše. Začala jsem plakat a přála jsem si opustit tohle místo muk, pokračovat dál bylo téměř nesnesitelné. Znovu jsem pohleděla na duše v ohni. Byly ohnivě červené a jejich kosti zčernalé a spálené. Slyšela jsem, jak volají v lítosti a zármutku.
Pán řekl: „Tohle je jejich trápení. Navzájem jsou propojeni řetězy. Toužili po těle svého vlastního pohlaví; muži s muži a ženy s ženami dělali to, co je nepřirozené. Mnoho mladých děvčat a chlapců vedli do hříchu. Nazývali to láska, ale ve skutečnosti to byl hřích a smrt. Já vím, že mnoho mladých chlapců a děvčat, mužů i žen bylo násilně přinuceno, aby páchali tyto ohavné skutky, - vím to a nebudu je z tohoto hříchu obviňovat. Pamatuj si, že vím o všech věcech a ti, kteří způsobili, že tito mladí hřešili, mají větší trest. Já budu soudit spravedlivě. Hříšníku, čiň pokání a Já se slituji, volej ke Mně a Já tě vyslyším. Znovu a znovu jsem volal tyto duše, aby činily pokání a přišly ke Mně. Býval bych jim odpustil a očistil je. V Mém jménu mohli být vysvobozeni, ale oni Mě neposlouchali. Chtěli žádost těla více než lásku živého Boha. Protože jsem svatý, i vy musíte být svatí. Nedotýkejte se nečistého a Já vás přijmu.“ Cítila jsem se velmi mdle, když jsem viděla tyto duše v řece ohně. „Kdyby se jen ke Mně obrátili dříve než bylo pozdě,“ pokračoval Ježíš. „Moje krev byla prolita proto, aby ke Mně mohl přijít každý. Dal jsem svůj život, aby i ten nejhorší z hříšníků mohl žít.“ Z krvavé řeky, která kolem nás proudila, jsem slyšela žalostný nářek. Zástupy duší beznadějně plavaly, ponořovaly se a vynořovaly z plamenů ohně.
Přišli jsme k cestě podél této řeky. Před námi na kopci seděla veliká žena. Kymácela se dopředu a dozadu jako opilá. Na jejím čele bylo napsáno „Tajemství, Babylon veliký“(Zjevení Jana 17.kapitola). Teď jsem věděla, že matka všech ohavností na zemi přišla z pekla. Vycházela z ní silná a zlá moc. Pod ní jsem viděla zástupy lidí všech národů a jazyků. Měla sedm hlav a deset rohů. V ní byla nalezena krev proroků, svatých a všech, kteří byli zabiti na zemi. „Vyjděte z ní a oddělte se,“ řekl Pán, „ve svém čase bude zničena.“
Prošli jsme kolem té zlé ženy s rohy na hlavě. Všechno se najednou zatmělo, jediným světlem teď byl Ježíš. Šli jsme dál, až jsme došli k dalšímu svahu kopce. V dálce jsem mohla vidět plameny, šlehající do vzduchu. Atmosféra kolem byla neúnosně horká. Obešli jsme kopec a došli k velikým dveřím, ve kterých byly vyřezány štěrbiny. Dveře byly usazeny po stranách toho kopce a osazeny velkými zámky. Na dveřích byl veliký řetěz a štěrbinami zuřivě šlehaly plameny. Přemýšlela jsem, co to vše znamená. Najednou se před dveřmi objevila temná postava muže s tmavou kápí. Jeho tvář vypadala velmi staře a unaveně. Vypadal, že je tak tisíc let starý.
Ježíš mi řekl: „Za těmito dveřmi je bezedná propast. Moje Slovo je pravda.“ Plameny za dveřmi stoupaly stále vzhůru, až se dveře pod jejich tlakem vzdouvaly. „Drahý Pane,“ řekla jsem, „budu ráda až bude Satan vhozen do bezedné propasti a všechny tyto zlé věci načas ustanou.“ Odpověděl: „Pojď, slyš, co Duch praví církvím. Konec je blízko a Já volám hříšníky k pokání, aby byli spaseni. Teď se dívej, tohle se stane v posledních časech.“
Stáli jsme na mýtině a já jsem byla s Pánem v Duchu. Spatřila jsem otevřenou vizi (vidění). Viděla jsem, jak ohnivý had mrštil svým ohromným ocasem do planety Země. Tento duchovní had se pohyboval s úžasnou silou a pak se vrátil do pravé ruky pekla a čekal. Věděla jsem, že do Země nemůže uhodit, dokud se nenaplní Boží Slovo. Viděla jsem, jak ze země stoupal oheň a kouř a také podivnou mlhu nad zemí. Na určitých místech země se začala objevovat temná místa. Na hlavě toho ohnivého hada začaly růst rohy. Rostly, až pokryly celou zemi. Rozkazy tomuto hadovi dával Satan a zlí duchové a ďáblové byli přítomni. Pak had vyšel z pravé ruky pekla, začal velkou silou bouchat do země a zranil a zničil tak mnoho lidí.
Čtenáři, pokud pácháš jakýkoliv hřích, o kterém jsem se zmínila, tak prosím, přestaň hřešit a volej k Ježíši, aby tě spasil. Ty nemusíš jít do pekla. Volej k Ježíši, dokud je blízko. On tě vyslyší a spasí. Kdokoliv vzývá jméno Páně, bude spasen.

 Dopredu