KAPITOLA 16 – Jak bojovat
REBEKA VYPRAVÍ:
Bůh nás povolal, abychom byli vojáky, nikoli pacifisty. V Bibli není místa pro »mírné« křesťany. Jak jsme o tom pojednali v předchozí kapitole, máme být bojovníky a vojáky, a to především v duchovním světě. Žijeme ve světě, který ovládá Satan, a mnoho času nám nezbývá. Satan se stává stále troufalejší. „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. Efezským 6,12“ „Chodíme v těle, ale nebojujeme podle těla. Neboť zbraně našeho bojování nejsou tělesné, nýbrž mocné v Bohu k vyvrácení pevností. 2. Korintským 10,3-4“ „Ty tedy snášej protivenství jako dobrý voják Ježíše Krista. Žádný, kdo bojuje, nezaplétá se do živností tohoto světa, aby se zalíbil svému veliteli. 2. Timoteovi 2,3-4“ „Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve. Jeremiáš 48,10“
Chopíme-li se moci a autority, kterou nám dal ve svém jménu Ježíš, a přejdeme-li v boji proti Satanu do útoku, pak pronásledování, které je nevyhnutelné, nepřijde tak, jak bychom si představovali. Nikdo se nezvedne a neřekne: »Pomlouváme vás za vaše angažmá pro Ježíše. « Nikoli, ale obviní vás z toho, že děláte všelijaké špatné věci, které ne- děláte. Z toho, že jste příliš radikální nebo že se stáváte pomatenými. Oblíbenou Satanovou nálepkou je schizofrenie a paranoia. Spíše než zapřísáhlí odpůrci křesťanství tě budou diskreditovat vlastní spolukřes-ťané. Satan vždy klame a lže, věci nejsou nikdy tak, jak se jeví. Jeho nejúčinnějšími služebníky bývají ti, kteří jsou zdánlivě nejsilnějšími křesťany, pravidelnými návštěvníky shromáždění, finančně úspěšnými, váženými a ctěnými členy společenství. Právě oni budou obviňovat ty, kteří stoji v duchovním boji pro Krista, a budou se jim protivit. Mají-li však být zachraňovány duše a přiváděny k Ježíši, bojovat musíme. „Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské. Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteří byli před vámi. Matouš 5,10-12“ Nebuďte překvapeni, když pronásledování přijde z vaší vlastní církve. Od těch, které jste považovali za své bratry a sestry v Kristu, a od vaší vlastní rodiny. Písma mluví jasně: „Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. / mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu Skutky 20,29-30“ „Jsou to falešní apoštolově, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky! 2. Korintským 11,13-15“
Jednu věc bychom rády zdůraznily. Nechceme něco předpisovat ani diktovat. Prostě se chceme sdílet, čemu nás naučil Pán. Koneckonců je třeba, abyste se nechali vést přímo od něj. Musíte se naučit naslouchat Pánu svým duchem i myslí. Tomu vás může naučit jen Duch svatý, ale vy o to musíte prosit a o takovou komunikaci vážně usilovat. Skutečně si musíš uvědomit, že jako jednotlivec jsi před Pánem zodpovědný, abys pečlivě zkoumal vše, co ti kdo řekne, a přesvědčil se, zda je to v souladu s písmy. To zahrnuje i tuto knihu, stejně jako vše, co říká tvůj pastor. To korintským přikázal sám Pavel: „Proroci pak dva neb tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují [pečlivě zvažují, hodnotí atd.]. 1. Korintským 14,29“ Čtenář učiní dobře, když si tuto kapitolu přečte celou, neboť obsahuje pokyny týkající se bohoslužby, které jsou dnes tak přehlížené! Každý, kdo stojí v duchovním boji, musí být připraven bojovat ve více oblastech. Pamatuj však, že to, jak a kde máš bojovat, si neurčuješ ty sám. To určuje jenom Pán. My se mu prostě dáváme k dispozici, aby si nás použil, jak chce On. On je náš velitel. Naším cílem je vždy činit vůli Ježíše Krista, vzdát chválu jeho jménu a přivádět druhé ke spásnému poznání Ježíše. Vždy pamatuj: Ježíš je Bůh! Každý, kdo by řekl, že je něčím méně, nemá pravdu. Dej si pozor, komu se svěřuješ; buď moudrý, vždy buď bdělý k Pánovu vedení. Náš Pán nás varoval: „Nevkládej na nikoho ruce ukvapeně…1. Timoteovi 5,2“
Čekej, jaké ovoce život daného člověka přinese. Čekej, dokud ti v tom Pán nedá úplný pokoj. „Nejmilejší, ne každému ducha věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět. 1. Janův 4,1“ Pamatuj, že Satan a jeho démoni se tě vždy budou snažit podvést, zejména v duchovních věcech. Každý, kdo vstupuje do duchovního boje a myslí to vážně, by měl učinit přinejmenším osm kroků:
1) V každé oblasti svého života musíš přijmout plné panství Ježíše.
2) Musíš být ochoten nechat ve svém životě plně působit kříž. To musí být tvá každodenní zkušenost. K tomu napsal A. W. Tozer knihu The Pursuit OfGod (Hledání Boha). Myslím, že tuto knihu by si měl každý křesťan přečíst. Následující citát toto působení kříže vysvětluje lépe, než bych to dokázala sama.
Vše v Novém zákoně je s tímto obrazem Starého zákona v souladu. Vykoupení lidé se už nemusejí obávat vstupu do svatyně svatých, nemusí před ní zůstat stát. Bůh chce, abychom se do jeho přítomnosti tlačili a tam strávili celý život. To se nám má stát vědomou zkušeností. Je to více než nauka, kterou máme zastávat; je to život, z něhož se máme těšit každou chvíli dne...
Centrální zkušeností křesťanství je přítomnost Boží. V jádru křesťanského poselství stoji sám Bůh čekající na své vykoupené děti -čeká od nich, že se budou do jeho přítomnosti cílevědomě drát. Křesťanství, které je zrovna v módě, zná tuto Přítomnost pouze teoreticky. Nezdůrazňuje křesťanovu výsadu, kterou je uvědomovat si Boží přítomnost v přítomném okamžiku. Podle toho, co toto křesťanství učí, se nacházíme v Boží přítomnosti pozičně – a nic se nepraví o tom, žeje třeba, abychom tuto přítomnost prožívali aktuálně... Co nám v tom brání?
Odpověď, kterou tu obvykle dostáváme, totiž že jsme prostě »chladní«, není dostatečným vysvětlením. Je tu něco vážnějšího než chlad srdce... Co to je? Co jiného než závoj na našich srdcích? Závoj, který není odňat, tak jako byl ten první, ale který tam zůstává a dosud nám zastírá světlo a zakrývá Boží tvář.
„Ten neprůhledný závoj, který nám zakrývá Boží tvář, je naše Já. Lze jej odstranit pouze v duchovní zkušenosti, nikdy ne pouhým vyučováním. Stejně tak se můžeme pokoušet odstranit výukou z našeho těla malomocenství. Než budeme svobodni, musí Bůh bořit. Musíme pozvat kříž, aby v nás vykonal své smrtící dílo. Musíme přinést hříchy svého Já na kříž k odsouzení. Musíme se připravit na zkoušku utrpení, které do jisté míry bude odpovídat utrpení, které podstoupil náš Spasitel, když trpěl pod Pontským Pilátem.“
Pamatujme, že když mluvíme o roztržení závoje, mluvíme obrazně – a myšlenka na to je poetická, téměř příjemná. Ale ve skutečnosti na tom nic příjemného není. V lidské zkušenosti je tento závoj utkán z živé duchovní tkáně. Tvoří ji citlivá chvějící se látka, z níž sestává celá naše bytost, a dotknout se jí znamená dotknout se, kde to bolí. Strhnout jej znamená zranit se, způsobit si bolest, krvácet. Kdybychom řekli něco jiného, už by to nebyl kříž a smrt už vůbec ne. Zemřít není žádná radost. Rozpárat tuto drahou jemnou látku, z níž je osnován náš život, to nám nemůže nezpůsobovat hlubokou bolest. Avšak právě to Ježíšovi způsobil kříž a právě to způsobí každému, aby jej osvobodil.
Chraňme se zahrávat si se svým vnitřním životem v naději, že sami dokážeme strhnout závoj. Vše pro nás musí učinit Bůh. Na nás je, abychom se oddali a důvěřovali. Musíme doznat svůj sobecký život, opustit a zapudit jej a mít za to, že byl ukřižován. Musíme si však dát pozor, abychom odlišili pasivní »přijímání« od skutečného díla Božího. Musíme trvat na tom, aby se dílo konalo. Nesmíme se spokojit s elegantní naukou, že ukřižování našeho Já je hotová věc, a my už s tím nic nemáme. To by bylo napodobit Saula – a to nejlepší z volů a ovcí ušetřit.
Stůjte na tom, aby práce byla konána v plné pravdě – a stane se tak. Kříž je hrubý, smrtící. Je účinný, ale nedrží svou oběť navždy. Tu přichází chvíle, kdy dílo kříže je dokonáno a trpící oběť umírá. Potom přichází sláva a moc vzkříšení, a bolest je zapomenuta pro radost, že závoj je odňat a my jsme vstoupili do opravdové duchovní zkušenosti přítomnosti živého Boha. str. 46-47
3) Ochota vzdát se života svého i svých milovaných, jestliže Pán tak rozhodne. Je možné, že tvá životní situace se úplně změní. „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. Kdo nene-se svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. Matouš 10,37-38“ „Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Matouš 10,39“
4) Musíš se naučit naslouchat Pánu ve svém duchu. »Nasloucháním Pánu v duchu« nemyslím hlas, který bys slyšel svýma fyzickýma ušima. Mám na mysli, že Pán řekne něco tvému duchu – a pak ti to probleskne do mysli v podobě myšlenky. To je jedním z důvodů, proč je, tak důležité ostře sledovat vlastní myšlenky a prosit Pána, aby naši mysl i srdce zachoval čisté. „[Ježíš říká] Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Jan 16,12-14“ „Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká: »Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli. Židům 10,15-16“
Duch svatý bude do naší mysli vkládat myšlenky, tj. jak on k nám promlouvá a dává nám o sobě svědectví. I Satan může vysílat do naší mysli myšlenky, ale pamatuj, že Duch svatý ti v srdci a v duchu potvrdí, co je a co není od Satana. Naší pojistkou je tu Bible. Pán ti nikdy neřekne něco, co není v souladu s jeho slovem, s Biblí. A také když se tiše modlíš a mluvíš s Pánem, Satan tvé myšlenky nemůže číst, a tedy není schopen vnukat ti myšlenky, které jsou v kontextu s tím, co prochází tvou myslí při modlitbě. To je další důvod, proč se musíš naučit ovládat svou mysl tak, aby při modlitbě a při obecenství s Pánem ne-bloudila. „Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne. Přísloví 8,17“
Starší slovo »pilně« použité v tomto kontextu znamená též »horlivě«. Podle Strongs Exhaustive Concordance ofthe Bible zahrnuje toto slovo také »opravdovost«, »vážnost«. O takovýto vztah k Pánu musíme pilně usilovat. Pouze Duch svatý tě může naučit slyšet svůj hlas. Snad budeš takovýto vztah muset hledat s mnohým postem, slzami a modlitbami. Pamatuj, že Pán nikdy nedělá nic spěšně a že tě může zkoušet, aby poznal, jak jsi upřímný. Jestliže jsi dosud nepožádal Pána, aby v tobě konal plné dílo, jak to popisuje Tozer, nebudeš schopen takovýto vztah k němu rozvinout. Stejně tak to platí, nejsi-li mu pevně oddán. Mluví-li k tobě Pán přece, a ty sis ověřil, že to, co. bylo řečeno, je v souladu s Biblí, a Duch svatý ti v srdci potvrzuje, že jsi vskutku slyšel jeho hlas, pak musíš ve víře stát na tom, že je to tak. Jinak se tě bude Satan snažit přesvědčit, že to, co jsi slyšel, není od Pána. Žesis jen něco namýšlel. „Ten Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.Římanům 8,16“ „Protož, jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti. Židům 3,7-8“
Duch svatý k nám bude mluvit, jestliže jeho hlas uslyšíme. A pak, když uslyšíme, nesmíme zatvrzovat své srdce, ale vykročit ve víře a poslušnosti v souladu s tím, co nám Duch svatý řekl. Obvykle Duch svatý začíná promlouvat k věřícímu tak, že ho upozorní na něco, co se nelíbí Pánu. Jsme v pokušení toto sdělení ignorovat a v tom, co se Pánu nelíbí, pokračovat. Jestliže tak činíš, »zatvrzuješ své srdce« a přerušuješ komunikaci s Pánem. Duch svatý tvému duchu osvědčí, že co jsi slyšel, je od něj. Když to, co slyšíš, není od něj, musíš se naučit být vůči váhání a vnitřním zábranám, které vnímáš, citlivý. Až příliš často dychtíme vpřed a chceme něco udělat – a těmto zábranám nevěnujeme pozornost. Musíme se naučit trpělivosti a čekat na potvrzení dříve, než cokoli podnikneme. Impulsívnost v duchovním boji nemá místa.
5) Musíš se naučit absolutně ovládat mysl. To bude pravděpodobně jedna z nejtěžších věcí vůbec. Pánův rozkaz je jasný: „Chodíme v těle, ale nebojujeme podle těla. Neboť zbraně našeho bojování nejsou tělesné, nýbrž mocné v Bohu k vyvrácení pevností. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou myšlenku, aby byla poslušná Krista. 2. Korintským 10,3-5“ „A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli své... Římanům 12,2“
Hlavním bitevním polem je mysl. Satan napadá myšlení více než cokoli jiného. Tento boj je neúprosný, a dokud žijeme na této zemi, nepřetržitě trvá. Už si nesmíš dovolit, aby ti myšlenky těkaly hlavou, jak se jim zamane. Před Bohem odpovídáme za to, abychom každou myšlenku, která probíhá naši myslí, zarazili a pečlivěji zkušovali, zda je poslušná Krista. Řekněme si na rovinu: v podstatě jsme líná stvoření. Mohu vám říci, že když mě Bůh poprvé upozornil, že mám každou myšlenku zkušovat, byla to pro mne jedna z nejobtížnějších věcí. Jestliže jsem chtěla zvládnout studium medicíny, musela jsem se celé hodiny učit. Věděla jsem jak se na něco absolutně koncentrovat, a přesto svůj myšlenkový život jsem ovládat nedokázala. V mysli každého se odehrává nepřetržitý »myšlenkový život. Takto jsme stvořeni. Zodpovídáme za to, abychom každou z těchto myšlenek učinili zajatcem Ježíše Krista. Musíš pochopit, že Satan dokáže do tvé mysli vstříknout myšlenky právě tak jako lékař injekci do těla. Satan a démoni to dokáží zvenku, nemusejí v tobě přebývat. Tvé myšlenky však číst nedokážou. Tvé myšlenky a úmysly zná jedině Bůh. (Viz Židům 4,12-13 a Jeremiáš 17,9-10.) Proto musíme Satana a jeho démony důrazně odmítnout tak, jak to činil Ježíš, když byl zde na zemi v lidské podobě. Satan ti bude vkládat do mysli myšlenky, které budou začínat slůvkem »Já«, aby sis myslel, že jejich původcem jsi ty. Například ti přijde myšlenka: »Ano, rád bych_____________,« o čem víš, že je to hřích. Jakmile si uvědomíš, že máš v hlavě takovouto myšlenku, je třeba zaútočit na skutečný zdroj. Pak řekni důrazně asi toto: »Satane a vy démoni, ve jménu Ježíše Krista odejděte! Já tuto myšlenku nepřijímám. « Pak se donuť k přemýšlení nad slovem z Písma. Je-li to nutné, recituj hlasitě nějaký verš, abys získal vládu nad svou myslí. „Konečně bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Filipským 4,8“ Zde máme další příklad jak ovládat své myšlenky. Musíme doslova přecvičit a obnovit svou mysl, jak to čteme v listu Římanům: „A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňte se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. Římanům 12,2“ To vyžaduje čas, vytrvalost a tvrdou práci! „Protož oblecte sej jako vyvolení Boží, svatí a milí, v milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost. Koloským3,12“ Ptali jste se někdy jak »oblékat« takové věci jako dobrotivost, milosrdenství atd.? Já mnohokrát. Pán mi nakonec dal odpověď. Musíme předem cvičit svou mysl, abychom, když pak přijdou situace, kdy nám lidé ubližují, nereagovali přirozeně, jak nám v daném okamžiku velí emoce. Pak se rozhodneme jednat s Boží milostí – a za zlé odplácíme dobrým. Známý čínský křesťanský autor Watchman Nee popisuje tuto bitvu o naši mysl takto: (Všechna jeho díla byla přeložena z čínštiny, a proto mohou být někdy méně srozumitelná.)
Podle Bible je mysl člověka zvláštní v tom, že představuje bitevní pole, kde Satan a jeho zlí duchové bojují proti pravdě, a tudíž proti věřícímu. Můžeme to vyjádřit takto: vůle a duch člověka jsou jako pevnost, jíž jsou zlí duchové dychtiví se zmocnit. Otevřené pole, kde se bitva o dobytí pevnosti odehrávaje lidská mysl. Všimněte si, jak to popisuje apoštol Pavel: »Chodíme v těle, ale nebojujeme podle těla. Neboť zbraně našeho bojování nejsou tělesné, nýbrž mocné v Bohu k vyvrácení pevností. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznáni Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušná Krista. « (2. Korintským 10,3-5) Nejprve nám říká o bitvě - pak, kde se bojuje - a nakonec, proč se bojuje. Tento zápas se týká výhradně lidské mysli. Apoštol přirovnává »lidské výmysly«, argumenty lidského rozumu, k pevnostem nepřítele. Představuje lidskou mysl jako zajatou nepřítelem. Je nutno se do ní prolomit bojem. Uzavírá, že v těchto pevnostech našly svůj domov mnohé vzpurné myšlenky; a je třeba je zajmout, aby byly poslušný Krista. To vše nám jasně ukazuje, že mysl člověka je bitevním polem, kde se střetávají zlí duchové s Bohem... Uchvátí-li lidskou mysl Satan, stává se »zatvrzelou« - a člověk následuje žádosti těla a mysli jako »synové hněvu«, a tak »je odcizený a v mysli nepřítel«, neboť »mysl zaměřená na tělo je nepřátelská Bohu«. (2. Korintským 3,14, Efez-ským 2,3, Koloským 1,21, Římanům 8,7)
Když si tyto pasáže přečteme, jasně vidíme, jak úzký vztah mají moci temnosti k mysli člověka a jak je lidská mysl vůči Satanovým útokům neobyčejně citlivá. Co se týče vůle, emocí a těla, jsou mocnosti zla bezmocné, a dokud nezískají nějakou půdu uvnitř, nemohou přímo nic učinit. Avšak v lidské mysli mohou působit volně, aniž by musely předtím člověka přesvědčovat či zajistit si jeho pozvání. Jakoby mysl již byla jejich majetkem. Když apoštol srovnává lidskou mysl s pevnostmi nepřítele, jako by naznačoval, že Satan a jeho bezbožní duchové již navázali s myslí člověka hluboký vztah, používají mysli jako baštu, do které uvěz-ňují své zajatce. Skrze mysl člověka vykonávají svou moc a skrze mysl svých zajatců přenášejí jedovaté myšlenky i na druhé, tak aby i tito povstali proti Bohu. Není snadné odhadnout, co vše z filosofie, etiky, poznání, výzkumu a vědy tohoto světa má svůj zdroj v mocnostech temnosti. Ovšem v jednom jsme si jisti: všechny argumenty a vše, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha, jsou pevnosti nepřítele.
Není divné vidět lidskou mysl v tak těsné blízkosti mocností zla? Což nebylo prvním hříchem člověka jeho úsilí poznat dobré a zlé, a to na popud Satana? Z toho vyplývá, že lidská mysl je ve zvláštním vztahu k Satanu. Kdybychom důkladně studovali písma a zkušenosti svatých, objevili bychom, že veškerá komunikace mezi lidskými a satanskými silami se odehrává v tomto orgánu. Například každé Satanovo pokušení, kterým člověka svádí, míří na lidskou mysl Ovšemže Satan využívá lidského těla – aby si člověka naklonil a získal jeho souhlas. A přesto v každém okamžiku své- ho svádění rozvíjí nepřítel určitou myšlenku. Všechna pokušení nám nabízí v podobě myšlenek…
Původní definice pokání není nic jiného než »změna mysli«…
Avšak ani po pokání není mysl věřícího plně osvobozena od doteků Satana. Jako dříve, i dnes působí nepřítel skrze mysl. Pavel se v listu korintským věřícím svěřuje: »Obávám se však, aby to ne- bylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. « (2. Korintským 11,3) Apoštol správně poznává, že Bůh tohoto světa oklamává i mysl věncích… Lidská mysl je pro ně nejsnazší cestou jak dosáhnout svého. Evino srdce bylo bez hříchu, a přesto přijala myšlenky, které jí nabídl Satan. Nechala se jeho lstí zlákat, lehkomyslně přestala uvažovat – a upadla do léčky nepřítele. Proto když se věřící chlubí svým poctivým a upřímným srdcem, ať si dá pozor, neboť dokud se nenaučí odmítat ve své mysli zlé duchy, bude stále pokoušen a oklamáván, až přijde o suverenitu nad svou vůlí. str. 7-10
Bůh chce obnovit náš myšlenkový život a vrátit mu vysoký status, který měl, když jej Bůh stvořil, abychom jej oslavovali nejen způsobem života, ale i způsobem myšlení. Kdo dokáže odhadnout ten nepřeberný počet Božích dětí, které se staly úzkoprsými, svévolnými, zatvrzelými, ba někdy i zneuctěnými, protože zanedbaly svou mysl? Byly ukráceny o slávu Boží. Boží lidé si musí uvědomit, že chtějí-li žít plným životem, musí být jejich mysl obnovena. A tak, kdykoliv dítě Boží zaregistruje, že již nevládne svou myslí, musí si ihned uvědomit, že jí vládne nepřítel... Bůh chce, aby se člověk dokázal ovládat. Člověk má moc ovládat každý svůj přirozený talent. Jeho myšlení by tedy mělo být podrobeno jeho vůli. Proto by se měl křesťan ptát: Jsou toto mé myšlenky? Jsem to já? Jestliže to nejsem já, který takto uvažuje, pak to musí být zlý duch, který je schopen působit v lidské mysli. Člověk by měl vědět, že rojí-li se mu v hlavě myšlenky, o které ani nestál, pak musí učinit závěr, že nejsou z něj, ale ze zlého ducha. str. 12-13 Watchman Nee: The Spirituál Man, sv. III.
Dovolte, abych uvedla některé příklady.
A. Myšlenky, které přicházejí do mysli opravdového znovuzrozeného křesťana, pocházejí ze tří zdrojů: z člověka samého, z Ducha svatého a od Satana a jeho démonů. Kamkoli přicházíme sloužit slovem, téměř vždy nás lidé kritizují, že nemáme mluvit o Satanu, neboť mu vzdáváme slávu atd. atd. Proč to? Protože mezi posluchači jsou téměř vždy nějaké čarodějnice. Sednou si dozadu a prostou inkantací posílají ke všem zúčastněným démona (všimněte si, že démoni do těchto lidí nevcházejí). Démon je ostřeluje myšlenkou: »Tyhle ženské by neměly mluvit o Satanu, protože mu tím vzdávají slávu. « Takový člověk se domnívá, že tato myšlenka je jeho, a tudíž musí být pravdivá.
B. Moje spolubydlící, se kterou jsem bydlela, když jsem se setkala s Elaine, nebyla křesťanka, a upřímně řečeno, vůbec jsem ji neměla ráda. Se zdráháním jsem přivolila, aby ten školní rok bydlela se mnou, v naději, že ji přivedu k Pánu, ale byl to pro mne velice těžký rok. Byly jsme velmi rozdílné. Ona mne většinou rozčilovala. V té době mne Pán učil ovládat mysl. Nejprve mi Duch svatý ukázal, že skoro pokaždé, když jsem se ráno připravovala do práce – ani jsem ji ještě neviděla-v hlavě se mi neustále honilo, jaký to s ní mám boj, takže když se pak opravdu objevila, byla jsem tak dopálená, že jsem jí ani nedovedla říct »Dobré ráno«. Nu, odkud se tyto myšlenky braly? Ode mne ne. Dalo mi to takový zápas je ovládnout, že byly chvíle, kdy jsem si říkala: »Rebeko, rtech toho! « Ale k ničemu to nebylo, ty zlostné myšlenky prostě pokračovaly. Proč to? Protože když jsem si říkala, že toho mám nechat, vzdorovala jsem Satanu ve své vlastní síle. Když se postavíme Satanu ve své vlastní síle, prohráli jsme bitvu ještě dříve, než začala. Avšak když mne Duch svatý naučil rozpoznávat, že tyto myšlenky jsou zvenku a od Satana, začala jsem jej ve jménu Ježíše důrazně odmítat a začala jsem vítězit. Brzy jsem se naučila, že v okamžiku, kdy na mne přijde první negativní myšlenka, mám nahlas říci: »Satane a démoni, odmítám vás ve jménu Ježíše! Tyhle myšlenky nepřijímám! « a přinutit se přemýšlet o nějakém verši z Písma a nahlas jej recitovat. Pak jsem vítězila, protože jsem se postavila Satanu v moci Ježíše – a celý můj vztah ke Sue se velice zlepšil. Kolik manželství, rodin a celých společenství bylo zničeno touhle prostou taktikou! Viz obrázky I, II a III.
6) Další důležitou věcí je učit se Písmu nazpaměť. „Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova... Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. Žalm 119,9.11“ Jak uchováváme Boží řeč ve svém srdci? Tím, že se mu učíme nazpaměť. Nemohu to dostatečně zdůraznit. Věřte mi, když bojujete s démony, nemáte čas listovat v Bibli. Jestliže si musíš nejdříve udělat čas na otevření Bible, může se ti klidně stát, že přijdeš o život ty nebo ten, kterého se snažíš osvobodit. Existuje snadný způsob jak se učit nazpaměť Písmu. Odděl si každý den určitý čas. Já třeba strávím každé ráno fénováním vlasů. Oddíl, který se chceš naučit, si napiš na kartičku 3x5 cm. Já si ty kartičky nalepím na zrcadlo. Před oddíl, který sis zvolil, i za něj si napiš, odkud je. Nejlépe je omezit se na dva až tři verše. Pak si tyto verše i s odkazem neustále nahlas opakuj, až je dokážeš říci jednou nebo dvakrát bez chyby se zavřenýma očima Například: „Jan 3,16 – Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednoroze- ného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“
Jednou za týden si přidej nový oddíl Písma. Když toto budeš dělat poctivě tři měsíce, navždy si toto místo vštípíš do paměti. Brzy poznáš, že Duch svatý ti tyto verše vícekrát během dne připomene. Zjistíš, že to je rychlý, snadný a bezbolestný způsob jak se učit písmům nazpaměť.
7) Autorita. Bůh vždy staví svůj lid pod autoritu. To je lekce, které se musíme brzy naučit, chceme-li v duchovním boji přežít. Dokud se nenaučíme poslouchat delegovanou autoritu, nenaučíme se vpravdě poslouchat ani přímou Boží autoritu, a tak mnohé bitvy prohrajeme, neboť nebudeme poslouchat ani slyšet svého velitele Ježíše Krista. Zde je na místě citovat z knihy Watchmana Neeho The Spirituál Authority, (Christian Fellowship Publishers Inc. 1972)*, str. 115.
Boží děti by se měly učit nejen autoritu poznávat, ale také by měly hledat, komu mají být poslušný. Setník řekl Pánu Ježíši: »Nebo i já jsem člověk pod mocí, maje pod sebou žoldnéře. « (Mt 8,9) Byl vpravdě člověkem, který znal autoritu. Když Bůh udržuje svou autoritou celý vesmír, spojuje skrze ni i své děti. Jestliže kdokoli z jeho dětí je nezávislý, spoléhající sám na sebe, nepoddán Boží delegované autoritě, pak nikdy nemůže uskutečnit Boží dílo na zemi. Každičké Boží dítě musí vyhlížet nějakou autoritu, kterou by poslouchalo, aby bylo v dobré koordinaci s ostatními. Se zármutkem konstatujeme, že mnozí zde selhali. Nejsi-li schopen podrobit se autoritě šéfa v práci, jak se vůbec můžeš podřídit autoritě Boží? Dej si také velký pozor, pod čí autoritu se stavíš. Nepospíchej do určité církve, dokud bezpečně nevíš, že právě tam tě Pán chce. Když se jednou postavíš pod takovou autoritu, považuje to Bůh za velmi vážné, jestliže ji neuposlechneš. Jsi-li této autoritě neposlušný, poskytuješ Satanu prostor ve svém životě.
*Poznámka redakce: kniha vyšla česky pod názvem Duchovní autorita v nakladatelství Křesťanský život, 1996.
Totéž platí pro ženy. Tolik mladých žen si myslí, že život pro ně nemá smysl, když se neprovdají. Tak se stává, že se provdají za kteréhokoli muže, který o ně projeví zájem. Viděla jsem tolik tragédií mladých žen upřímně toužících sloužit Pánu, ale jsou vázány manželstvím s mužem, který o službu Pánu nemá zájem. Vydaly se manželu, a Bůh vzpouru proti manželu nekvituje. Nikdy nebudou svobodné ke službě Pánu, jako by byly, kdyby se nevdaly. Stane-li se, že příkaz světské autority je v rozporu s autoritou Boží, pak musíš uposlechnout autoritu Boží, ale musíš být ochoten veřejně nést trest, který přijde. Například Daniel odmítl uposlechnout dekret krále Daria, který zakázal všem po dobu třiceti dní modlit se k Bohu. Daniel tak neučinil tajně. „Když se Daniel dověděl, že byl podepsán připiš, vešel do svého domu, kde měl v horním pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve. Daniel 6,10“ Daniel uposlechl Boha a učinil tak veřejně. Byl ochoten nést za to trest. Bůh za to Daniela poctil a vytrhl ho z moci lvů v jámě, do které byl vržen. Mnoho mučedníků položilo svůj život, protože více poslouchali Boha nežli světskou moc. Kdo z vás, kteří čtete tuto knihu, by byl ochoten raději ztratit místo než přestat se modlit nebo svědčit o evangeliu na pracovišti? Každému, kdo se nachází v nějakém duchovním boji, knihu Watchmana Neeho Duchovní autorita vřele doporučuji.
8) Nikdy nepodceňuj moc Satana, ani s ním nezacházej s despektem. Nikdy si nemysli, že ve tvém životě nepůsobí ani působit nemůže. „Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neo-smělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. Tito však se rouhají tomu, co neznají… Judův 8-10“ „Střízliví buďte, bděte, nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. 1 Petrův 5,8“ Nikdy nezapomeň, že boj je reálný. Jestliže se dostaneš na frontovou linii, mnohem snáze můžeš být zastřelen. Při každé porážce, jíž jsem byla svědkem, kdy někdo bojoval pro Pána a ďábel ho oklamal, stál nejprve despekt k nepříteli. V žádném případě Satana neoslovujeme ani neuctíváme! Avšak je to nebezpečný nepřítel. Jé mnohem inteligentnější než my. Nezapomeň, co Bůh řekl, když stvořil anděla Lucifera: „Byl jsi dokonalou pečetí, plný moudrosti a dokonale krásný. Ezechiel 28,12“ Tento anděl je nejkrásnější a nejinteligentnější bytostí, kterou Bůh stvořil. Nemůžeme doufat, že Satana překonáme svou malou lidskou inteligencí anebo že ho prohlédneme. Musíme zůstat v plné závislosti na Pánu, aby nám Satanovy taktiky zjevil. Satanovi můžeme odporovat a překonat jej pouze mocí Ježíše Krista. Jakmile člověk přestane mít před Satanem respekt, stává se lehkomyslným – a otevírá se vstupní brána pýchy a mnoha dalších svodů Satana.
Pojednáme o pěti oblastech, které souvisejí s duchovním bojem. Rozhodně netvrdíme, že o této věci pojednáváme vyčerpávajícím způsobem, ale Pán nám uložil, abychom sdělily to, co jsme se zatím naučily. Upřímně se modlíme, aby tě sám Pán uvedl do duchovního poznání. Těmito oblastmi jsou: démoni, duchové satanistů, fyzické kreatury jako démonská zvířata (nejen vlkodlaci, ale i ostatní démonská zvířata), lidé a přímý boj duchovním tělem na duchovním bojišti. Dvěma prameny, které obsahují zvláštní směrnice jak postupovat v duchovním boji, jsou žalmy a kniha Jozue. Každá zbraň, o níž se Bible zmiňuje, je nám k dispozici. Studuj Písmo. Vezmi si zápisník a vše, co ti Pán při četbě zjevuje, si zapisuj. Získáš tak informace, ke kterým se můžeš stále vracet. Jinak bys strávil zbytečně mnoho času učením se tomu, co jsi už objevil, ale nač jsi už zapomněl.
DÉMONI Démoni jsou velmi inteligentní bytosti. Jsou to duchové a normálně nemají fyzické tělo, i když v určitých periodách se mohou manifestovat ve fyzickém těle, které můžeme vidět a hmatat. Kdysi byli anděly v službě Boží. Satan, jejich vůdce, byl jednou jejich archanděl. Je jednou z nejmocnějších a nejinteligentnějších bytostí, které Bůh stvořil. Lidskou inteligenci nelze s jeho porovnávat. Před mnoha, mnoha věky se Satan rozhodl, že se vzepře Bohu, a pokusil se povýšit se nad něj. Satana následoval velký počet andělů, aby místo Bohu sloužili jemu. Mluví se o nich často jako o »padlých andělech«. To jsou nejrůznější démoni. Jsou všichni zlí a lháři. V různých částech světa mají nejrůznější jména. Mají celou škálu různých sil a schopností a může je porazit pouze moc Ježíše. V něm máme úctyhodnou autoritu nad démony a tuto autoritu bychom měli uplatňovat, avšak vždy s nutným respektem. Jejich tolik a jejich druhů takové množství, že bychom je nedokázali vyjmenovat. Stejný démon také může přijímat různá jména, podle toho, v jaké zeměpisné oblasti se zdržuje. Satanova říše je vysoce organizovaná a nesmírně akceschopná. Nad různými oblastmi světa vládnou velmi vysocí démoni označovaní v Bibli jako knížata. Démoni znají velmi dobře Bibli, proto ji musíme znát důkladně i my. Jsou mistry v překrucování písem. Snaží se jim dát jiný význam, než jaký jim dal Bůh. Neznáme-li písma, staneme se pro ně snadnou kořistí. Nepovažujeme za nutné vyjmenovávat tu jejich jména, nejen proto, že by to bylo nemožné, nýbrž i proto, že Duch svatý nám vždy dá moudrost, kterou potřebujeme, budeme-li mít s nimi co do činění. Zde nemáme dosti času ani prostoru rozepisovat se siřeji o tom jak dosáhnout osvobození z jejich područí. Mnohé podrobnosti jsou uvedeny v souvislosti s Elaine a dalšími. Při osvobozování postupujeme podle jednotlivých oblastí člověka a podle nám známých vstupních bran, které daný člověk ve svém životě otevřel. Publikace, které budou následovat, se tímto budou zabývat podrobněji.
DUCHOVÉ SATANISTŮ S duchy satanistů jednáme zhruba stejně jako s démony, avšak musíme mít vždy na paměti, že tu jde o život člověka a o lidského ducha, a tudíž primárním cílem je jeho spasení. Snášíme od nich daleko více muk než od démonů a neodplácíme jim, neboť je nechceme zraňovat-a vždy jim kážeme evangelium.
Vzpomínám si na večer krátce po Elainině konečném osvobození, kdy jsem po večeři stála v kuchyni a umývala nádobí. Byla jsem sama, plakala jsem, slzy mi stékaly do dřezu a modlila jsem se k Otci. Byl to obzvláště těžký den. Duchové satanistů nás neustále sužovali. Zdálo se, že na ně nic neplatí. Tyto neviditelné síly se nás téměř neustále snažily popadnout a házely námi na stěnu nebo na podlahu nebo po nás házely různými předměty. Byly jsme úplně vyčerpané a zle zřízené. Démony jsme mohly poměrně snadno zastavit přikazováním ve jménu Ježíše, ale tyto lidské duchy jsme tímto způsobem zastavit nemohly. V zoufalství jsem křičela k Pánu: »Otče, co máme dělat? Mám pocit, že můj dům je otevřeným průchodištěm pro každou moc a každého zlého ducha, který si tu zamane projít. Ty víš, jak nás tito duchové sužují. Já už to prostě nevydržím! « V té chvíli mne zaplavil Duch svatý a připomněl mi příběh velikonoč- ního beránka v Exodu 12. kapitole. Pak mi řekl: »Od Ježíšovy smrti už nejsou krvavé oběti. Co myslíš, zeje dnes protějškem krve? « »01ej? « zeptala jsem se. »To je správné. « Pak mi Pán ještě připomenul písmo v Exodu 40. kapi- tole, kde Mojžíšovi přikázal, aby používal oleje pomazání. „Potom vezmeš olej pomazání a pomažeš příbytek a všechno, co je v něm, a posvětíš jej i s veškerým náčiním, a bude svatý. Exodus 40,“9
Když jsem tato písma zvažovala, Pán mi ukázal, že mám vzít olej a pomazat svůj dům a posvětit jej Pánu. Tak jsem vzala olej, který jsem měla po ruce (olej na vaření), a potřela zárubně a překlady všech dveří, dveře samotné a totéž u všech oken. Když jsem tak učinila, poprosila jsem Pána, aby můj domov posvětil sobě samému a zapečetil jej svou drahocennou krví. Nechala jsem dveře otevřené, vrátila se do domu, postavila se doprostřed a poprosila Pána, aby dům očistil a všechny zlé duchy, kteří se tam právě nacházeli, vyhnal. Změna byla okamžitá a dramatická. Dům byl zapečetěn, a od té chvíle žádní démoni ani lidští duchové nemohli dovnitř. Když stojíme v obzvláště těžkém boji a naším domem prochází hodně lidí, považujeme někdy za nutné dům znovu pomazat a vyčistit. Každý, kdo je zapojen do duchovního boje, zjistí, že to je velká pomoc. Pán nás také naučil, že když se stěhujeme na nové místo, máme obejít celý pozemek a nárokovat si tuto nemovitost pro Pána s prosbou, aby ji posvětil pro sebe a chránil ji. Když ti Pán ukáže, že tě sužuje nějaký lidský duch (nejen duch satanisty, ale i spolukřesťana, který k tobě má v srdci nenávist), zjistíš, zeje užitečné, když tě bratr nebo sestra v Kristu pomaže olejem a poprosí Pána, aby tě obzvláště ochránil před démonickými silami i před duchy lidí. Buď bdělý, neboť duchové lidí mohou mluvit i jednat skrze nevysvo-bozeného člověka. Pokud jde o ostatní, Duch svatý tě osobně povede a dá radu v každé situaci.
DÉMONŠTÍ ŽIVOČICHOVÉ A DÉMONI VE FYZICKÉ PODOBĚ Po mnohá léta jsou upíři a vlkodlaci považováni za legendární tvory. Mnohé se o nich napsalo a točí se kolem nich mnoho filmů a příběhů. Žel, téměř všichni mají za to, že jsou to prostě »fiktivní« fantastické krearury a že vše, co se o nich říká, je smyšlené. Avšak tito tvorové existují. Ukažme si, kdo tito démonští tvorové jsou, a podívejme se také na některé zajímavé biblické odkazy. „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. Žalm 51,7“
Od pádu Adama se lidé rodí jako hříšní a jejich fyzické tělo je zvláštním způsobem poznamenáno nepravostí. Proto mají nad naším tělem značnou moc démoni. Někteří lidé, kteří se zcela vydali Satanu, mohou požádat určité démony, aby v nich přebývali – a také to dělají. Tito démoni jsou schopni v těle těchto lidí přivodit mimořádné fyzické změny. Je známo, že démoni mohou lidem propůjčit mimořádnou sílu. Vzpomeň si na posedlého v Gadarenské krajině v Lukáši 8. kapitole. Tito démoni dávají vzniknout těmto démonským tvorům. Démoni způsobí fyzické změny v těle dané osoby, propůjčují jí zvířecí podobu a také jí propůjčují nadlidskou sílu a charakteristické rysy. Na toto téma je v Písmu několik velmi zajímavých odkazů. Přirozeně se tu nepoužívá výrazů »démonští živočichové«, »vlkodlaci« nebo »upíři«, neboť to jsou moderní výrazy. Podívejme se však na následující místa: „Nebo dám pokoj v zemi… vyplením i zvěř zlou ze země.Leviticus 26,6“ „A pošlu na vás zvěř divou..Leviticus 26,22 [KJV]“ Tato písma činí rozdíl mezi zlými a divokými zvířaty. O »zlých« zvířatech Bůh říká, zeje vyplení ze země Kanán, budou-li Izraelité dodržovat jeho přikázání, a pošle »divoká« zvířata, aby lid hubila, jestliže jeho přikázání dodržovat nebudou. Ještě dříve, když Bůh vydal Mojžíšovi zákon, označil určitá zvířata jako čistá a nečistá. Takže »zlá« zvířata znamenají evidentně něco jiného než »nečistá« zvířata. „[Bůh praví] ...a divoká zvěř je má. Žalm 50,11 [KJV]“
Existují četné odkazy na »divoká (polní) zvířata náležející Pánu«, ale nikde nenajdeme odkaz na »zlá zvířata náležející Pánu«. Pak nacházíme nanejvýš zajímavé písmo v Ezechieli. Zde Hospodin dává Ezechielovi pokyn, aby vešel do jeruzalémského chrámu a viděl, co se tam páchá. Tehdy Izraelité uctívali démony a Satana se všemi zvrácenostmi, které to doprovázejí. „Řekl mi: »Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které zde páchajíc Vešel jsem a uviděl všelijaká zpodobení plazů a ohyzdných zvířat a všelijaké hnusné modly izraelského domu, vyryté kolem dokola.Ezechiel 8,9-10“
V již zmíněném písmu 1. Korintským 10,19-20 je jasně řečeno, že těmito modlami jsou obrazy uctívaných démonů. Věřím, že zpodobení, která viděl Ezechiel, znázorňují nejen démony, nýbrž i démonské živočichy. Před tím byl Izrael 400 let v Egyptě. Hieroglyfy nalezené po celém Egyptě obsahují kresby bytostí napůl lidí a napůl zvířat, zvláště lidských hlav s vlčím tělem. Mnohá místa v Písmu svědčí o tom, že Izraelité převzali egyptské tradice a formy uctívání. I v Novém zákoně najdeme odkazy na zlá zvířata. Jsem přesvědčena, že následující písma mluví o tom, co dnes označujeme jako démonské stvůry. „Řekl jeden z nich, vlastní jejich prorok: Kretenští jsou vždycky lháři, zlá hovada, břicha lenivá. Svědectví to pravé jest. Titus 1,12-13“ „Jako Sodoma a Gomora, a okolní města, když podobným způsobem, jako i tito, v smilstvo se vydali, a odešli po těle cizím, předložena jsou za příklad, pokutu věčného ohně snášejíce. Takéž podobně i tito, jako v hluboký sen pohřížení, tělo zajisté poskvrňují, panstvím pak pohrdají, a důstojnosti [démonům] se rouhají... Tito pak, čehož neznají, tomu se rouhají; a což od přirození znají, jako nerozumná hovada, v tom se poskvrňují. Běda jim, nebo cestou Kainovou odešli, a poblouzením Balámovy mzdy se vylili... [Po- blouzněním Balámovým bylo uctívání démonů, zvláště Bála.] Judův 7-11“ Téměř identické místo najdeme v 2. Petrově 2,10-12. Tato místa nám ukazují, jak jsou lidé zkažení a jak se pro nedostatek respektu před démony, protože s nimi obcují a vzývají je, proměňují ve stvůry. Jasně se tu také mluví o zvláštním poskvrnění těla a o »cizím těle«.
Písma skrývají mnohé – a my potřebujeme moudrost od Pána, abychom tomu všemu mohli porozumět, ale jsme přesvědčeni o tom, že zde narážejí najev lidských bytostí doslova proměněných ve zlá zvířata se skutečnými dočasnými tělesnými změnami, které způsobují démoni. Většina lidí považuje vlkodlaky, upíry, zombie a podobně za čirou fantazii. Je třeba, aby křesťané pochopili, že tyto stvůry skutečně existují a že je to smrtelně vážná věc. Satan a jeho démoni nás o tom nenechávají na pochybách. Satanská aktivita ve středověku byla tak intenzívní proto, že světlo evangelia Ježíše téměř vyhaslo; V té době se čarodějnictví bezuzdně rozmáhalo, dokud Bůh neposlal reformaci a nezačalo se znovu kázat evangelium. Jedinými přesnými spisy o existenci démonských tvorů, které se nám podařilo najít, jsou spisy několika německých křesťanů z počátku reformace. Náš Pán Ježíš nám řekl, že v posledních dnech před jeho příchodem se nesmírně rozmůže nepravost, daleko více než ve středověku. Satan je na postupu a my se budeme stále více střetávat s manifestacemi jeho moci. Exploze okultních filmů, satanská rocková hudba, satanské imaginativní hry, okultní literatura, východní náboženství a vlažní křesťané nevydaní Bohu, to jsou výmluvná znamení času, v němž žijeme.
„[Ježíš o posledních dnech před svým druhým příchodem] Nebo bude tehdáž soužení veliké, jakého nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude. A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou ti dnové... Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by svedli (by možné bylo) také i vyvolené. Matouš 24,21-24“ Podívejme se, co se mimo jiné o těchto démonských kreaturách, zvláště o vlkodlacích traduje. Především se všeobecně říká, že kousne-li nějakého člověka vlkodlak, stane se sám vlkodlakem. Myslím, že to je zcela scestné. Především písma ukazují, že člověk se musí nacházet v Bohem zakázaném vztahu k démonům, aby mohl být takto napaden. Za druhé, ze své vlastní zkušenosti i ze zkušeností druhých mohu říci, zeje nanejvýš nepravděpodobné, že by vlkodlak člověka pouze kousl. Tito lidé-démoni mají jen jednu jedinou touhu – zničit druhé. Jestliže se vlkodlak nebo jiné démonské zvíře dostane k někomu tak blízko, že by jej mohl kousnout, pak ho s velkou pravděpodobností roztrhá na kusy; nespokojí se s pouhým kousnutím. Satan používá těchto démonských zvířat k vykonávání kázně. Myslím, že v době velkého soužení se tyto kreatury enormně rozmnoží. Dále se o těchto stvůrách traduje, že do své zvířecí podoby se mohou proměnit pouze v noci a za úplňku. Vím, že obě tato tvrzení nejsou pravdivá, neboť jsem se osobně setkala s vlkodlakem v jeho zvířecí proměně za bílého dne a také v době, kdy měsíc nebyl v úplňku. Nabízí se otázka: Jak můžeme proti těmto kreaturám účinně bojovat? Ve jménu, moci a autoritě Ježíše Krista. Není mi zatím znám případ osvobození takovéhoto démonského živočicha, ale Kristovo dílo na kříži bylo dokonalé, takže jsem přesvědčena, že i to je možné, v případě, že daná osoba je ochotna za své osvobození položit i život. Taková osoba předala své tělo démonu do takové míry, že pochybuji, že by se z ní podařilo tohoto démona vymítnout, aniž by nedošlo k její fyzické smrti. Kdyby se to podařilo, musel by to být vyslovený zázrak od Pána.
Jak jsem již zmínila, já sama jsem se s vlkodlakem již jednou tváří v tvář střetla. Snad bude užitečné, když tuto zkušenost zde popíšu. Jednou večer za soumraku jsem jela autem ze své kanceláře zpátky do nemocnice, abych se podívala na pacienta, jehož stav se prudce zhoršil. Byla jsem v autě sama a projížděla jsem úsekem po opuštěné venkovské cestě, kde v okruhu nejméně jednoho a půl kilometru nebyly žádné domy ani budovy. Náhle na vzdálenost bloku domů přede mnou vstoupil doprostřed cesty obrovitý vlkodlak. Jak jsem se přibližovala, vztyčil se a stál na zadních. Sešlápla jsem prudce plyn a chtěla ho rychle objet, ale auto nereagovalo. Pozvolna zpomalovalo, až – navzdory všem mým modlitbám a pokusům uvést je do chodu – zůstalo s běžícím motorem stát. V hrůze jsem zírala na neuvěřitelně ošklivou a zlou kreaturu. Něco takového jsem dosud neviděla. Bylo mi, jako bych v té veskrze zlé moci, která z něj čišela, přímo tonula. Pohodil hlavou a zavyl – byl to hrůzostrašný zvuk, na který nikdy nezapomenu. Pohlédl mi do očí a řekl: »Nemůžeš nikam – vidíš, zastavil jsem ti auto – nic s tím nenaděláš. A teď se už těším, jak ti roztrhnu krk a napiju se tvojí krve. Příliš dlouho ses Satanovi pletla do cesty: já tě teď ztrestám. Proti mně nic nezmůžeš.« Svou řeč zakončil hlubokým zavrčením a pak vyrazil k mým dveřím. Procházely mnou vlny strachu, ale věděla jsem, že se mu musím postavit, protože jsem si byla jista, že není Boží vůlí, abych umřela v této chvíli. Věděla jsem, že ještě mám co vykonat. Pán si mne během mé téměř smrtelné nemoci před třemi lety vyučil. Když jsem se rozhodla, že se nedám, Duch svatý vlil do mé duše takový klid, pokoj a sílu! Bleskem jsem pochopila, že vlkodlak se mne snaží vyděsit, abych podlehla panice a dala se na útěk. Kdybych to udělala, mohl by mne zabít. Zhluboka jsem se nadechla, napřáhla pravici přímo na něj a vykřikla: »STŮJ! Ve jménu Ježíše, ty odporný služebníku Satana, STŮJ! Já jsem služebnice Ježíše Krista, který je všemohoucí Bůh! Není vůle mého Pána, abych teď zemřela. Nesmíš se mě ani dotknout, protože mám ještě něco vykonat.« Vlkodlak se na místě zastavil, neschopen se pohnout. Vrčel a skučel zlostí.
Znovu jsem na něj ukázala, podívala se mu zpříma do očí a řekla: »Ve jménu Ježíše ti přikazuji, jdi mi z cesty a zmiz! Má hodina ještě nepřišla. A TEĎ JDI! « Ještě jednou zavyl, pak klesl na všechny čtyři a zmizel ve vysoké kukuřici na kraji cesty. Silně se mi ulevilo, ale třásla jsem se, že jsem sotva mohla jet. Ale jak auto nabralo rychlost, chválila jsem Pána za to, že opět »vztáhl svou pravici proti hněvu nepřátel mých.« (Žalm 138,7) (Zastavila jsem o kilometr a půl dál a měla jsem krátký »nervový otřes«, než jsem pokračovala do nemocnice.) Kdyby si jen lidé uvědomili, jakou moc mají v Ježíši! Hodně bylo napsáno o tom jak zabít vlkodlaka, když se nachází ve své vlčí podobě. O něčem takovém bych ani neuvažovala, protože kdybych to udělala, zabila bych člověka, na jehož spáse mi hluboce záleží. A když je takový člověk mrtvý, démoni jeho tělo ihned opustí, a tělo na sebe ihned vezme svou lidskou podobu. To by ovšem vedlo k nanejvýš nepříjemné situaci, protože kdopak by si pomyslel, že mrtvé tělo mělo někdy jinou podobu? Ten, kdo zabil, by byl s největší pravděpodobností obviněn z vraždy, a to právem.
Rovněž upíři existují. I zde jde o poměrně současný výraz. Upír je v podstatě osoba, která pije krev, obzvláště ráda krev lidskou. Vampyrismus je v současné době velká móda u heavymetalových rockových hvězd a jejich fanoušků. Na toto téma je napsáno mnoho písní. Je obvyklé, že rockové hvězdy během svého vystoupení pijí krev, a velkou módou u těchto lidí také je, že si upravují zuby do tvaru ostrých špičáků. V posledních publikacích najdeme obrázky Dee Snidera, zpěváka rockové skupiny Twisted Sister, které ukazují jeho ostré špičaté zuby. K tomu jeden fascinující odkaz z Písma: „Duše má jest uprostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely...Žalm 57,5“ Jestliže si uvědomíme, že David ve svých žalmech většinou popisuje duchovní boj a že napadána byla jeho duše, nikoli fyzické tělo, pak se ptám, zda tu nemluví o lidech, kteří byli posedlí právě těmito upířími démony. Opět, co se většinou o upírech traduje, je nesprávné. Mohou nepochybně působit i za bílého dne, nemusejí spát v rakvi atd. Sama jsem se s upírem nesetkala, ale mluvila jsem s několika lidmi, kteří tvrdí, že se s nimi setkali. I v tomto případě musíme stát pevně v moci a autoritě Ježíše Krista. Démoni se mohou manifestovat ve fyzické podobě, a také tak činí. Podoby, které na sebe berou, mohou sahat od jedinečné krásy až k otřesné ohyzdnosti. Démoni se také mohou manifestovat v podobě identické žijícímu člověku. Satanisté o těchto démonech často mluví jako o podvržeňatech, skřetech nebo dvojnících. Musíme se proti nim postavit stejně jako proti každému jinému démonu, totiž ve jménu Ježíše.
FYZICKÝ BOJ
K nevyhnutelnému konfliktu, který budete mít přímo s lidmi v důsledku toho, že stojíte v duchovním boji, nemám mnoho co říci. Musíš Pána opravdově prosit, aby tě naučil jasně slyšet svůj hlas, a musíš poslouchat, jakkoli se ti to v té chvíli může jevit směšné. Těmi klíči jsou víra a okamžitá poslušnost
Nikdy nezapomenu na jedno červnové odpoledne (právě po Elainině definitivním osvobození), když jsem přišla z práce brzy domů. Vešla jsem do domu a odložila pár věcí. Poněvadž do vyzvednutí Elaine z práce mi zbývalo 45 minut, rozhodla jsem se, že si zaběhnu do potravin naproti. Asi za 20 minut jsem byla zpátky. Zrovna když jsem se chystala odemknout přední dveře, Duch svatý způsobil, že hlavou mi problesklo slovo: »NE! « Ohlédla jsem se. Zdálo se, že se nic neděje. Ptáci švitořili, listím na stromech šuměl lehký vánek, obě mé kočky spaly v houpačce na přední verandě. Nahlédla jsem do okna vedle dveří, ale nic podezřelého jsem neviděla. »Já asi blázním! « pomyslela jsem si. »Nebyla jsem pryč ani dvacet minut a je bílý den. « Okamžitě tu byl zase ten příkaz: »NE! « »Ale Pane, « řekla jsem. »Mám zmrzlinu a v tomhle horku se to rozpustí »Nechoď dovnitř, « byl poslední příkaz. Pak se rozhostilo ticho. V srdci jsem poznala, že víc mi k tomu Pán už neřekne. Pán se s námi nebude nikdy přít. A tak jsem pokrčila rameny, otočila se a kráčela zpět k autu. Tam jsem čekala, dokud Elaine neskončí v práci. Pán mne cvičil příliš důkladně, než abych se odvážila neposlechnout. Půl hodiny nato, když jsme s rozpuštěnou zmrzlinou přišly domů, zjistily jsme, že zadní část domu je vypleněna! Ať už tam byl kdokoli, musel být v domě právě v době, kdy mi Duch svatý zabránil vejít. Chválily jsme Pána za jeho vedení. Kdybych tam vešla dříve, mohl mne lupič klidně zabít. Mohla bych uvést mnoho podobných zkušeností, ale věřím, že Pán vás sám povede. Dej si veliký pozor, komu důvěřuješ. Nesvěřuj se žádnému, dokud se ve zkoušce času neosvědčil. Jaké ovoce přináší jeho život? Jak žije s Kristem? Dříve než se někomu svěříš, vyčkej, dokud ti Pán nedá do srdce a ducha úplný pokoj. Vytrvale se modli, aby ti Pán zjevil, kdo jsou Satanovi služebníci a co jsou Satanovy lži. Nám se nikdy nepodaří přelstít Satana. Jeho pasti a léčky nám může ukázat jenom Pán.
BOJ V DUCHOVNÍM SVĚTĚ
O této oblasti boje jsme již pojednali ve 14. kapitole. Platí zde, ostatně jako ve všech oblastech boje, osm kroků, které jsme nastínili na začátku kapitoly.
KAPITOLA 17 – Rozvracení křesťanských církví
ELAINE VYPRÁVÍ:
V letech, kdy jsem byla v Bratrstvu, mne důkladně cvičili – a já zase zacvičovala druhé jak infiltrovat a rozvracet různá křesťanská společenství. Satanovým cílem je učinit z každého sboru takovou církev, jaká byla v Laodiceji, jak ji popisuje náš Pán Ježíš Kristus ve Zjevení 3,15-16: „Vimť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys byl studený aneb horký. A tak že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých.“ Církve plné pasivních lidí, kteří se ani neobtěžují s četbou a studiem Bible, kteří sice »mají vnější formu zbožnosti, ale její moc popírají...«, jak to výstižně popisuje 2. Timoteovi 3,5, pro Satana žádnou hrozbu nepředstavují. Učili nás základnímu osmibodovému programu jak napadnout sbor, do něhož nás vyslali. Tento program bylo možno adaptovat na každou denominaci. Skutečnost, že téměř všichni vysoce postavení satanisté navštěvují pravidelně křesťanské sbory, by neměla nikoho překvapovat. To jest nikoho, kdo si udělá čas na četbu Božího slova. Boží slovo nás křesťany jasně varuje, že Satanovy útoky přijdou zevnitř církve-zejména v dobách prosperity. Když se Pavel loučil se staršími v Efezu, varoval je: „Nyní vim, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království. Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel. Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. / mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. Skutky 20,25-31“ „Jsou to falešní apoštolově, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky! 2. Korintským 11,13-15“ „Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Pána v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. Judův 4“
Tato písma nám jasně ukazují, že Satanovy útoky přijdou zevnitř církve. Nesnažíme se rozpoutat hon na čarodějnice, ale chceme vám ukázat na hlavní taktiky, které Satan používá, abyste takovýmto aktivitám, vycházejícím zevnitř vašeho sboru, mohli učinit přítrž. Každý jednotlivec je před Bohem zodpovědný, aby byl bdělý a ostražitý, aby četl a s modlitbou studoval Boží slovo, aby bedlivě naslouchal, co se v jeho sboru učí. Proti každému učení, které není v souladu s Božím slovem, je nutno se ohradit bez ohledu na to, kdo učí. Musí se tak však dít v lásce a mírnosti, ale rozhodně. K tomu dává Pavel Timoteovi velmi dobrou radu: „Staršího netresci, ale napomínej jako otce, mladších jako bratří, starých žen jako matek, mladic jako sester, ve vší čistotě. 1. Timoteovi 5,1-2“ Slovo »napomínat« znamená vážně, snažně, úpěnlivě prosit, s úctou. Nikdy nezapomeň, že Ježíš tyto lidi miluje a zemřel za ně právě tak jako za tebe a za mě. Tvým cílem není někoho odhalit a zostudit, nýbrž vést a zachránit. Prosím, nezapomeňte na mou vlastní zkušenost. Ten malý sbor, do něhož jsem byla poslána, abych jej rozbila, věděl, že jsem čarodějnice, ale veřejně mne neodhalili ani se proti mně nepostavili. Místo toho mne milovali, bděli nade mnou, abych nemohla do sboru zavléci de- struktivní nauku, a modlili se za mne, dokud jsem nebyla spasena.
Zde uvádím osm základních bodů útoku na křesťanské sbory, jimž Satan vyučuje své služebníky, aby tyto sbory rozbil:
1) »Vyznat víru« Jako první musí satanista učinit »vyznání víry«. Musí předstírat, zeje spasen, aby si u lidí v daném sboru získal důvěru. Ve sborech, kde jsou lidé vyzýváni, aby přišli dopředu, půjde tento člověk dopředu, obvykle se slzami, a bude předstírat, že »touží být spasen«. Je-li daný sbor charismatický a klade velký důraz na dar mluvení v jazycích, bude satanista mluvit v jazycích. To není problém, neboť démoni mohou mluvit v jazycích velmi snadno. Vzpomeň si, že když byl ve mně Men-Čen, mohla jsem kteréhokoli zahraničního hodnostáře oslovit jeho vlastním jazykem. Proto Pán klade takový důraz na výklad: „Když se sejdete... Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu 1 Korintským 14,26-28“
Ach, kolik škody se napáchá jen proto, že sbory toto prosté varování nerespektují! V charismatických sborech je obvyklé, že při bohoslužbách a modlitebních shromážděních mnoho lidí najednou mluví a modlí se v jazycích bez výkladu. Z toho satanisté velmi těží. V době, kdy jsem sloužila Satanu, při všech shromážděních a modlitebních setká- ních jsem mluvila pravidelně v jazycích, zrovna tak jako ostatní satanisté, s nimiž jsem spolupracovala. Nikdo nevykládal. Proklínali jsme ten sbor, pastora, členy sboru a Boha! A nikdo to nevěděl! Všude sbory vyzýváme, aby toto písmo respektovali. Jestliže se sejdete jako skupina, omezujte mluvení v jazycích, jak učí toto písmo. Když to uděláte, učiníte podstatný krok k omezení Satanových útoků. Tři další písma, která se ve sborech většinou přehlížejí: „Nejmilejší, ne každému duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět. Po tomto znejte Ducha Božího: všeliký duch, který vyznává Jezukrista v těle přišlého, z Boha jest. Ale všeliký duch, který nevyznává Jezukrista v těle přišlého, není z Boha; nýbrž toť jest ten duch antikristův, o kterémž jste slýchali, že přijíti má, a již jest nyní na světě. 1 Janův 4,1-3“ „On pak řekl Vizte abyste nebyli svedeni Nebo mnozí přijdou v mém jménu… Lukáš 21,8“ „Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. Mnozí mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. Matouš 7,21-23“
Zdá se, že to je jedna z oblastí, kde mezi křesťany vládne velký zmatek. Satanisté mohou používat jméno Ježíš, a také to činí. Mohou vyučovat a kázat o Ježíši, mohou jméno Ježíš používat v modlitbě atd. To jasně ukazují právě citovaná písma z Lukáše a Matouše. Jednu věc však nedokážou. Nemohou projít testem 1. listu Janova 4. Nedokážou se ti zpříma podívat do očí a říci: »Ježíš Kristus, který je Bůh, který přišel v těle, zemřel na kříži a po třech dnech vstal z hrobu a nyní sedí po pravici Boha Otce, tento Ježíš je můj Pán a Spasitel a Mistr.« O ano, mohou říci: »Ježíš mě spasil. « Ale o kterém Ježíši mluví? Ježíš sám řekl, že přijdou mnozí a budou tvrdit, že jsou Ježíš. Také mohou číst nebo opakovat vyznání víry v Ježíše Krista. Mohou číst a také čtou písma. Zeptáte-li se jich, zda Ježíš Kristus, který přišel v těle, je jejich Spasitelem, mohou lhát a odpovědí: »Ano. « Nedokážou však vlastními ústy učinit prohlášení uvedené shora. Bůh nám dal test, který máme používat, drazí bratří a sestry. Používejme Boží slovo.
2) Získat si důvěru Satanisté si získávají v křesťanských sborech důvěru mnoha způsoby, podle toho, o jaký sbor jde. Pravidelně navštěvují bohoslužby. Je možno se na ně vždy spolehnout, že budou ochotni pomoci při každém projektu. Tak si nejen získávají důvěru, ale také poznávají sbor a jeho členy. Zanedlouho zjistí, kdo je opravdu oddán Kristu.
Dalším důležitým nástrojem jsou peníze. Je-li sbor velký a bohatý, dávají pravidelně a své částky postupně zvyšují, až se stanou těmi, kdo podporují sbor finančně nejvíce. V malých sborech s převážně chudými členy peníze nerozhazují, ale postupně a uvážlivě své částky zvyšují, dokud se mnohé programy ve sboru nestanou závislými na jejich finanční podpoře. Peníze, které dávají, přirozeně poskytuje Bratrstvo-a peníze mluví! Naneštěstí to platí i v našich křesťanských sborech. Mezi vůdci sboru sotva kdy najdeš chudé.
3) Rozvrátit modlitební bázi „Všelikou modlitbou a prosbou modlíce se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté. Efezským 6,18“ O jedno jediné jde satanistům nejvíce: vystrnadit ze sboru modlitbu. V Písmu je tolik míst o modlitbě, že je zde ani nestačíme uvést. Silný sbor je sbor, který se modlí. Modlitba vyžaduje sebekázeň a žel, většina křesťanů věnuje modlitbě jen velmi málo času. Dovolte, abych vyprávěla, jak právě ve sboru, v němž jsem byla osvobozena, jeden satanista zbavil tento sbor veškeré síly. Nad tím, co se stalo, jsme s Rebekou hluboce zarmouceny, ale nepodařilo se nám přimět vůdce sboru, aby nás poslechli. Krátce poté, co jsem byla úplně vysvobozena, jsme s hrůzou viděly, jak náš sbor začal navštěvovat velekněz velkého a mocného kruhu v našem městě. Znala jsem ho i jeho rodinu z doby, kdy jsem ještě vězela v satanismu. Vícekrát mně i Rebece vyhrožoval. Netrvalo ani dva roky, a se svými spolupracovníky tento nádherný a silný sbor zcela zničil! Mnohokrát jsme pastora a několik starších v slzách úpěnlivě prosily, aby tomu, co se ve sboru děje, učinili přítrž, ale nedali na nás. Nemohly jsme »Roye« (to není jeho skutečné jméno) obvinit z toho, že je satanista, protože jsme samozřejmě neměly žádný důkaz. Slovo by stálo proti slovu. Nicméně vícekrát jsme se snažily pastorovi a starším ukázat, že ovoce jeho života není v souladu s Písmem. Roy byl velmi zámožný. Brzy poté, co začal sbor navštěvovat, stal se také jeho členem. Tvrdil, že pevně stojí na Písmu a zeje dobře zná, což také byla pravda. Přispíval velkými částkami, zúčastňoval se každého shromáždění, podílel se na každé aktivitě a připojil se k pěveckému sboru. V té době měl náš sbor každou středu večer mimořádně mocné modlitební shromáždění. Toto modlitební shromáždění navštěvovalo každý týden 200–300 lidí a modlili se jako jedno tělo. Byli jsme v modlitbách tak silní, že Duch svatý doslova otřásal sborovým domem. Tihle lidé brali modlitbu opravdu vážně.
Jak se dalo očekávat, sbor začal mohutně růst. Ani ne za rok vzrostl počet členů z tří set na více než tisíc. To je pro každý sbor nadmíru nebezpečná doba. Pastor a starší již nebyli schopni znát každého člena osobně. Místo aby sbor rozdělili na dva sesterské sbory tak, aby se počet členů dal zvládnout, rozšířili budovu – a sbor nadále rychle rostl. Všichni měli za to, že Bůh jim bohatě žehná – a také žehnal. Avšak mnozí z nově příchozích byli satanisté, kteří se vydávali za křesťany. Ani ne za šest měsíců poté, co vstoupil do sboru, předstoupil Roy před sbor a prohlásil, že Bůh mu položil na srdce velké břímě modliteb za Ameriku. Řekl, že Bůh chce, aby se členové začali jedenkrát v týdnu scházet k poledním modlitbám za svou zem. Byl ochoten tuto skupinu vést. Všichni ve sboru si mysleli, že to je přece něco, a všichni ho obdivovali. Za pár měsíců ho udělali starším a krátce poté byl zvolen do správní rady sboru.
Asi čtyři měsíce po ustavení skupiny »Modlitby za Ameriku« odstartoval další útok. Se svou manželkou a asi dvaceti členy sboru sdělili vedoucímu pěveckého sboru v slzách, že do pěveckého sboru už nemohou chodit, neboť to zabírá tolik času, že »jsou příliš dlouho odloučeni od rodiny.« Tvrdili, že je to pro ně příliš velká zátěž: navštěvovat ve středu večer modlitební shromáždění a po tomto modlitebním shromáždění ještě jít na zkoušku zpěvu. Samo sebou netrvalo dlouho a vedoucí pěveckého sboru přistoupil ke starším s prosbou, aby se zkouška zpěvu mohla konat během modlitebního shromáždění a »samozřejmě by měli své modlitby před zkouškou. « Starší souhlasili - a těch dvacet v pěveckém sboru zůstalo. První útok byl úspěšný. Poněvadž pěvecký sbor byl velký, postihlo to značnou část sboru: ani se nemodlili ani nečerpali užitek z těchto mocných modlitebních shromáždění. Ostatní členové sboru se většinou ptali, zda je to modlitební shromáždění zas tak strašně důležité. Asi měsíc po onom vítězství s pěveckým sborem zaútočil Roy znovu na setkání starších a správní rady. Řekl jim, že pro rychlý růst sboru se nevěnuje dostatek času vyučování jednotlivců, jak mají růst v Pánu a jak mají předávat evangelium druhým. Řekl, že nedělní školy na tento úkol prostě nemohou stačit. Poukázal také na to, že členové se již osobně neznají, jak tomu bylo, když sbor byl ještě menší – to vše pádné argumenty. AVŠAK jeho řešením pro tento problém bylo rozpustit tu velkou sjednocenou modlitební skupinu – a všechny rozdělit do malých »učednických skupin«, kde lze každého vyučovat individuálně, jak »růst a evangelizovat« a kde by se lidé vzájemně lépe poznali. Pastor, starší i správní rada to zbaštili i s navijákem.
Modlitební shromáždění bylo rozpuštěno a byly vytvořeny malé učednické skupinky. Přirozeně, úkolem vytvořit skupinky byl pověřen Roy. Osobami, které vybral do vedení těchto skupinek, byli především satanisté. Modlitba a moc sboru vzaly za své! V slzách jsme s Rebekou šly za pastorem a některými staršími a snažily se jim podle Písma ukázat, že tato mocná modlitební shromáždění jsou páteří sboru. Odmítli nás. Od každého jsme slyšely stejnou výmluvu: »Roy sám nejlépe ví, jak je modlitba důležitá. Vždyť se podívejte, on to byl, kdo rozjel „Modlitby za Ameriku"«. Mnozí z nejsilnějších křesťanů odešli a začali navštěvovat jiné sbory. Do roka se sbor ocitl v troskách. Pastor byl frustrován a opustil sbor, starší a osvědčení členové sboru odešli a moc sboru byla ta tam. Vidíte, jak je to snadné? Nestalo se něco podobného i ve vašem sboru? Neopouštěj jen tak sbor; prosím, postav se a bojuj proti Satanovi. Vraťte modlitbě ve svém sboru místo, které jí náleží!
4) Pomluvy Jakmile je modlitební základna sboru zničena, mají satanisté volné ruce. Mohou si dělat, co chtějí. To nejsnadnější jsou pomluvy. Pomluvy jsou Satanovým hlavním nástrojem. Je jen velmi málo těch, kteří jsou dosti silní, aby pomluvu nešířili dál. Satanisté mohou snadno zničit důvěryhodnost pastora a opravdových křesťanů ve sboru tím, že pustí do oběhu pomluvy. Všem vůdcům sborů co nejnaléhavěji radíme, aby byli obezřetní. Nikdy nechoď do domu členky sboru sám, abys jí poskytoval pastýřskou radu či pomoc. Velice snadno by na tebe mohli něco ušít. I kdybys neudělal nic nepatřičného nebo nesprávného, kdo ti to dokáže? Kariéra mnohého pastora vzala za své jen na základě takovéto zinscenované kauzy. 1. Tesalonickým 5,22 praví: »Zlého se chraňte v každé podobě. « Každý křesťan udělá dobře, když bude toto písmo respektovat. 5) Vyučovat a upravovat učení Satanisté obzvláště prahnou po pozicích, které by jim umožnily v církvi vyučovat. Tam mohou napáchat enormní škody. Opravdu víte, jak si učitelé vaší nedělní školy stojí v Pánu? Opravdu víte, čemu vyučují vaše děti nebo někoho jiného? Já sama jsem po několik let vyučovala v nedělní škole ve velkém charismatickém sboru v našem městě, ve sboru, který stavěl na Bibli, vedla jsem a vyučovala pěvecký sbor mladých, a zároveň sloužila Satanu. Dnes mi to láme srdce, když si vzpomenu na ty mnohé mladé životy, které jsem zničila, když jsem je při této výuce získávala pro satanismus, a na četné další, jejichž čas jsem mařila a nevyučovala je pravému evangeliu Ježíše Krista. Nemylme se. Velký počet duchovních ve velkých a bohatých církvích v naší zemi jsou satanisté. Jejich vliv sahá daleko a mohou nerušeně pokračovat v tom, co dělají, protože křesťané jsou příliš pohodlní, než aby studovali v Bibli a prověřovali, co tito říkají. Jsou tři hlavní oblasti, kde se satanisté nejvíce angažují:
(a) Modlitba. Z modlitby činí velmi složitou proceduru. Často učí, že věřící musí nejdříve učinit celou řadu kroků, aby si byl jist, že se nachází ve »správném« vztahu k Bohu, než vůbec bude mít v modlitbě sílu či dokonce než jej vůbec Bůh uslyší. Používají a překrucují mnoho písem, aby svým falešným naukám dodali zdání pravosti. Spousta lidí se nechá odradit, a už se vůbec nemodlí, poněvadž modlitba je představována jako cosi tak obtížného a komplikovaného. Snažíme se každého přimět k tomu, aby si prostudoval verše Židům 4,14-16: „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“
(b) Jedna z nejdestruktivnějších satanských doktrín v současné době je evangelium víry a prosperity. Jedna z nejjistějších cest jak člověka připravit o jakoukoli ochotu něco vytrpět, pomoci bratru, a jak opravdového křesťana zbavit odvahy před pronásledováním (to se skutečně v naší zemi děje dnes a denně) je nauka, že každý křesťan má být stále zdravý a bohatý. Každý, kdo není zdravý a bohatý, v určité oblasti života selhává. Není ani možno vypočítat všechna písma, která toto vyvracejí. Zde jeden krátký verš, který za všechny praví: „A takž i všickni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou.2. Timoteovi 3,12“ Všimněte si prosím, že tu není žádného omezení, pokud jde o to, jakým pronásledováním bude křesťan trpět - to může být v oblasti finanční, tělesné nebo duševní.
(c) Doktrína lásky – »nikoho nesmíme soudit. « Satanisté se sami touto naukou chrání, a pasivní křesťané by neradi někomu šlápli na palec. Prostě nechtějí se trápit, protože kdyby se starali, jejich tichý, ničím nerušený a blahobytný život by již nebyl tak tichý a blahobytný.
6) Rozbít jednotu rodiny Satan ví, že když se mu podaří rozbít jednotu rodiny, podaří se mu rozbít i jednotu církve – a mohla bych dodat i celého státu. Satanisté uvnitř křesťanských církví se usilovně snaží rozvracet rodiny. Zahajují všemožné programy pro dospívající, pro školní mládež, pro děti předškolního věku. Rozvíjejí zvláštní programy pro ženy a muže, aby i rodiče byli pokud možno separováni. Pro děti jsou kázání i účast na modlitebních shromážděních stejně tak nutné jako pro dospělé. V celé Bibli je zřetelný princip, že se děti učí podle příkladu rodičů. Tím, že se děti učí tiše sedět na shromáždění a naslouchat pastorovi, učí se i respektu vůči Bohu a církvi. Jakmile se mladým lidem poskytují programy, které je oddělují od hlavních bohoslužeb, ztrácejí respekt před pastorem a církví. NEMUSEJÍ tu sedět a poslouchat pastora – je pro ně prostě nudný. Tento postoj si brzy osvojí. Jak lépe se děti naučí modlit než tím, že se připojí k rodičům? Rodiny jsou neustále vystaveny útokům Satana. V těchto dnech, kdy je rozvod tak snadný, je třeba, aby manželé trávili čas společně, aby zůstávali v jednotě. Oddělovat je v církvi, v programech duchovní obnovy apod., to je účinný způsob jak mezi ně vrážet klín.
7) Zastavit jasné vyučování o Satanu „Abychom nebyli oklamáni od satana. Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá. 2. Korintským 2,10.11“ „Vyhlazen bude lid můj pro nevědomost. Poněvadž jsi ty pohrdl poznánim, i tebou pohrdnu, abys mi kněžství nekonal; a že jsi zapomněl na zákon Boha svého, já také zapomenu se na syny tvé. Ozeáš 4,6“ „Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. 1. Petrův 5,8“ „Totoť pak jest ten soud,íže světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.Jan 3,19“ Jedním z hlavních cílů Satana a jeho služebníků je zabránit jakémukoli vyučování o něm a jeho aktivitách. Pokud lidé zůstávají o Satanu nevědoucí, může si poměrně bez zábran dělat, co se mu zlíbí. Satanisté mají vždy příkaz, aby ve sborech, které navštěvují, zabránili jakémukoli vyučování o Satanu. Uvádějí pro to četné důvody a výmluvy. Říkají, že každé vyučování o Satanu Satana ctí, odvádí mysl lidí od Pána, vystavuje je pokušení, aby se obrátili k Satanu atd. atd. ad infmitum. Avšak Boží slovo jasně o Satanu mnohé učí a varuje nás, že nepřítel nad námi určitě získá převahu, jestliže jej nebudeme znát. Prostá zaklínači formule od vysokého satanisty, který je ve sboru, přidělí každé osobě, která je tam právě na návštěvě, démona. Úkolem tohoto démona je být ve střehu – a v okamžiku, kdy někdo něco o Satanu řekne – zaměstnat člověka jinými myšlenkami tak, aby tomu neporozuměl. Dejte si pozor: je docela možné, že se právě z těch členů sboru, kteří si na vyučování o Satanu a jeho taktikách stěžují nejhlasitěji, vyklubou sami satanisté.
8) Přímé čarodějnické útoky proti klíčovým členům sboru Také proto je modlitba tak důležitá. Každý pastor, vedoucí ve sboru, každý člen, který se opravdu zasazuje pro Pána a proti Satanovi, bude masivně napadán čarodějnickými útoky. Budou sužováni všemožnými tělesnými nemocemi, potížemi s koncentrací, zmatky, únavou a vyčerpaností, potížemi s modlitbou atd. Je třeba, aby členové sboru neustále podporovali své vůdce modlitbami a přímluvami. Jakmile se tato modlitební základna vytratí, jsou pastor a vůdcové těmto útokům vydáni napospas a často podlehnou. Proto na konci téměř každého listu Pavel prosí své spolukřesťany, aby se za něj modlili. O úspěchu Satanových pečlivě připravovaných taktik svědčí neuvěřitelný počet bezmocných mrtvých křesťanských sborů. Modlíme se, aby každý křesťan, který tato slova čte, prosil, aby mu Pán ukázal, jak má proti takovým útokům ve svém sboru bojovat.
KAPITOLA 18 – Nemoci démonického původu
REBEKA VYPRÁVÍ:
Otázka, nakolik mohou být původci různých onemocnění démoni, je široce diskutována a namnoze nesprávně chápána. Nesnažím se zde tuto otázku s konečnou platností vyřešit, neboť vím, že to ani není možné. Milému čtenáři bych chtěla předložit některá místa v Písmu a podělit se o některé osobní zkušenosti, které jsem získala v této oblasti jako lékařka, a o to, co mne v této oblasti naučil Pán. Jsem si dobře vědoma toho, že někteří vůdcové v církvi vyučují, že všechny tělesné nemoci jsou přímým důsledkem démonického vlivu -a že jedinou cestou k uzdravení je vysvobození. Jiní zaujímají právě opačné stanovisko a praví, že křesťanů se démoni nemohou dotknout. Podívejme se na Boží slovo. Jako lékařka Čtu zejména ráda evangelium Lukáše, protože vidím, že Lukáš v tolika oblastech píše z pohledu lékaře. Pečlivě v této oblasti rozlišuje, kde se jiným tohoto poznání nedostává. „I sestoupiv [Ježíš] s nimi, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, kteříž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli, a uzdraveni byli od neduhů svých, i kteříž trápeni byli od duchů nečistých. I byli uzdravováni. Lukáš 6,17-18“ Všimněme si jasného rozlišení, že určité nemoci byly prostě uzdraveny, zatímco jiné byly uzdraveny skrze vymítání nečistých duchů.
A v tutéž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal. Lukáš 7,21“ Opět se zde takto rozlišuje. V Lukášovi jsou popsány dva další jasné případy, které demonstrují totéž - totiž že některé nemoci jsou čistě tělesné, zatímco jiné jsou způsobeny démony. „A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel, a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil toho mládence, a navrátil jej otci jeho. Lukáš 9,42“ „Tedy vstav pak ze školy, vsel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni. Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstávši, posluhovala jim. Lukáš 4,38-39“
Slova uvedená v kurzívě ukazují jasně tento rozdíl. V prvním případě uzdravil Ježíš tak, že pohrozil nečistému duchu, v druhém případě tak, že pohrozil horečce těla. Démoni mohou způsobovat nemoci a také tak činí. Ne všechny nemoci jsou démonického původu, ale významný podíl nemocí ano. Musíme mít na paměti, že důsledkem Adamova pádu byla jak tělesná, tak duchovní smrt. Změny v našem fyzickém těle způsobené hříchem nás činí náchylnými k celé řadě fyzických nemocí. Pán mne zde mnohému naučil. Démoni jsou experti v manipulaci s bakteriemi a viry a také způsobují mnohé nemoci tím, že vkládají tyto mikroorganismy do lidského těla, ale mohou škodit i přímo. Démoni mohou rozvrátit tělo na molekulární úrovni. Mohou tak způsobit rozsáhlé organické škody, aniž by se vzhled buněčných struktur pod mikroskopem změnil. Poškození, která způsobují, vyžadují obvykle medikamentózní léčbu, dietu atd., avšak co takovémuto pacientu skutečně je a jakou léčbu uplatnit, to může lékař poznat pouze na základě přímého zjevení od Pána. Málokteří křesťanští lékaři jsou ochotni vzít na sebe riziko takovéto úplné závislosti na Pánu. Nezastávám léčbu pacienta bez provedení všech vyšetření nutných pro stanovení diagnózy, ale každý lékař – ať si to přizná či nikoli – je konfrontován se znepokojivým počtem případů, v nichž veškerá diagnostika nedává odpověď, co s pacientem je. V těchto případech je zejména křesťanský lékař zodpovědný, aby hledal odpověď u Pána půstem a modlitbou.
Jednou z nejnázornějších ilustrací takovéhoto démonického poškození byl případ, který se stal krátce před ukončením mého výcviku. V té době jsem odpovídala za jednotku intenzívní péče. Jednoho dne nám na jednotku přivezli pětatřicetiletého muže jménem Bob z jedné nemocnice v blízkém menším městě, kde byl asi týden hospitalizován. Onemocněl zcela náhle a míval extrémní horečky. Jeho lékaři nebyli schopni zjistit příčinu. Když jsem jej toho dne, kdy byl na jednotku přijat, vyšetřovala, nemohla jsem nic zvláštního zjistit. Byl však evidentně vážně nemocen. Když jsme zahájili obvyklá rutinní vyšetření a také požádali o vyšetření další specialisty, začala jsem se intenzívně modlit a prosila Pána, aby mi ukázal, co s ním je. Ráno najednou vyskočil z lůžka a prohlásil, že z nemocnice okamžitě odejde, a že by ho to zničilo, kdyby zůstal. Ať jsme do něho mluvili sebevíc, nedokázali jsme mu to rozmluvit. Konečně jeho soukromý lékař obdržel nařízení soudu, že nemocnice si může Boba na dobu 72 hodin ponechat. Když Bobovi toto rozhodnutí ukázali, byl z toho úplně vyšinutý: ležel na lůžku a zíral na strop, nesouvisle mumlal a na žádné podněty nereagoval. V tomto stavu zůstal další dva dny a jeho tělesný stav se rapidně zhoršil.
Konečně třetího dne ráno, když jsem se připravovala do práce, promluvil ke mně Otec a řekl mi, že Bob je veleknězem z blízkého města. Jeho nemoc byla satanskou kázní, důsledkem toho, že se nějak znelíbil Satanu. Bob se chtěl z nemocnice dostat, protože se octnul ve sféře démonické moci »Davida«, místního velekněze, který byl lékařem v Memoriál Hospital. Kromě případů vzájemné dohody dva veleknězové nikdy nevkročí do stejného teritoria. To by totiž vždy znamenalo smrtelný souboj. Bob věděl, že v takovém zesláblém stavu nemá proti Davidovi šanci. Otec mi dal pokyn, abych démona poutajícího jeho mysl a démona zmatenosti svázala-, a pak Bobovi vysvětlila, že vím, kdo je a co se děje, a sdělila mu evangelium. Horoucně jsem doufala, že jsem porozuměla Pánu správně, a ráno jsem šla splnit jeho příkaz.
Když jsem vstoupila do Bobova pokoje, přesvědčila jsem se, že tam nikdo není, a zavřela dveře. Snažila jsem se ho přimět k nějaké reakci, ale bezúspěšně. Pořád nesouvisle mumlal. Opřela jsem se o čelo jeho lůžka a řekla: »Vy démoni, kteří svazujete jeho mysl a uvádíte ho do zmatenosti, můj mistr Ježíš mne posílá vás svázat – a činím tak nyní ve jménu Ježíše Krista. Už nebudete tohoto muže sužovat. « Výsledek byl dramatický. Okamžitě přestal mumlat, obrátil hlavu a pohlédl na mne se zcela jasnou myslí. »Dobré ráno, « řekl, »přála jste si něco? « »Ano, mám pro vás slovo od nejvyššího Boha, « pokračovala jsem a říkala věci, které mi Pán dal za úkol. Pak jsem mu krátce sdělila evangelium. »Bobe, musíte si uvědomit, že vaší jedinou nadějí je Ježíš. Satan je rozhodnut vás zabít. Když mu budete dál sloužit, přivede vás to do zkázy, a co je ještě horšího, do věčného pekla. « Pohlédl na mne s předstíraným překvapením: »Kdo jste?! Vy jste blázen! Nevím, o čem mluvíte! « »Ale ano, víte – můj Bůh nelže. « »Ach, jděte pryč, s Ježíšem nechci nic mít! « »Budiž. Je to vaše rozhodnutí. «
S těmito slovy jsem opustila místnost. Od této chvíle měl Bob naprosto jasný rozum a dobře se orientoval. Musím se přiznat, že jsem si toho dne ty specialisty trochu dobírala; chtěla jsem, aby mi vysvětlili, čím to, že se Bobovi tak náhle rozjasnilo, ačkoliv jeho tělesný stav se nezlepšil. Nikdo mi nedokázal dát rozumné vysvětlení. Dál jsem se za Boba intenzívně postila a modlila a prosila Pána, aby mu dal alespoň ještě jednu šanci. Po čtyřech dnech byl Bob blízek smrti. Dva dny předtím mu selhaly ledviny, játra už téměř nefungovala, prodělal selhání srdce a na plicích se mu začala tvořit voda. Měl tak nízký krevní tlak, že se mu jej snažili udržet pomocí intravenózní terapie. Věděla jsem, že ve velmi krátké době bude muset být převeden na dýchací přístroj. Měl neustále bolesti, které jsme nemohli zvládnout. Pak ke mně opět promluvil Otec a dal mi pokyn, abych ještě jednou za Bobem zašla a řekla mu evangelium.
Jako předtím jsem se přesvědčila, že v pokoji nikdo není. »Bobe, vy umíráte! Copak to nechápete? Nemyslíte si, zeje na čase, abyste ke mně byl poctivý? « »Ano, možná máte pravdu. « »Pamatujete se na náš rozhovor před čtyřmi dny? « »Ano, velmi dobře. Měla jste pravdu. Jsem velekněz a chtěl jsem se odsud dostat, protože David by mne zabil.« »Bobe, musíte poznat, že Ježíš je vaše jediná naděje. Nechtěl byste ho poprosit, aby vám odpustil a stal se vaším Pánem místo Satana? « »Ano, ale myslím si, že mi to nedovolí. « »Proč? « »Protože Satan stojí támhle, « ukázal rukou na druhou stranu lůžka. Naprosto nic jsem neviděla, ale můj duch vnímal jeho přítomnost. »Ne, Pán ho spoutal. Potřebujete znamení, že to tak je? « (Pán mi řekl, že na znamení toho, že to, co říkám, je pravda, mohu vyhnat démona bolesti. Vyhnání tohoto démona by mu přineslo okamžitou úlevu.) »Ne, už jenom to, že máte takovou bláznivou odvahu do tohohle rizika jít, že jste sem přišla – to mi stačí.« Pak mě vzal za ruku, slzy mu stékaly po tvářích, a s chvějícím se hlasem prosil Ježíše, aby mu odpustil a stal se jeho Pánem. Pak se obrátil na druhou stranu lůžka, přímo oslovil Satana a řekl mu, že už mu nebude sloužit, ať už se stane cokoliv. Pod Pánovým vedením jsem vyhnala několik démonů, kteří měli na svědomí horečku, bolesti, selhání ledvin atd. Bolesti ihned přestaly a po mnoha dnech byl poprvé bez bolestí. Do dvou hodin mu vysadili intravenózní terapii krevního tlaku. Do dvou dní se dostal z jednotky intenzívní péče a ani ne po dvou týdnech jej mohli zcela zdravého propustit z nemocnice! (Specialisté přičítali jeho onemocnění nějakému »viru«. Této diagnózy se často používá, když skutečná příčina nemoci není známa.) Někdy žasnu, kolik pacientů jsem viděla umírat na zhoubné onemocnění, které nikdy nebylo možno diagnostikovat. Obvykle se takovéto onemocnění připíše »viru«. Křesťanští lékaři by v těchto případech měli vážně s mnohými modlitbami a půstem hledat vedení a zjevení Pána. Církve i lékaři často přehlížejí Jakuba 5. Často je modlitba víry a pomazání olejem jedinou možností jak rány a nemoci způsobené démony uzdravit.
Dalším způsobem, jak démoni běžně trápí lidské tělo, jsou bolesti. Bolesti různého stupně, často nesnesitelné, pro něž z lékařského hlediska nelze najít žádnou příčinu. Vždy, když léčím pacienta s takovými bolestmi a nemohu zjistit žádnou tělesnou příčinu, hned se ptám Pána. Příčina je obvykle démonického původu. Když satanisté proti sobě bojují svými magickými silami, skončí často ten, kdo prohrál, v nemocnici na pohotovosti sužován těžkými bolestmi, pro něž nelze najít vysvětlení. Když nemoc způsobují démoni, není to vždy nutně spojeno s poškozením těla. K tomu, aby vyvolali bolest, ani nemusí být uvnitř těla. Často jsou bolestmi tohoto druhu sužováni i křesťané. Obvykle nemají ponětí, že problém je démonického původu, ani odkud démoni přicházejí. Démoni, které vysílají čarodějnice, trápí člověka obvykle z vnějšku – zvláště u znovuzrozených křesťanů. Právě tak mohou člověka z vnějšku sužovat i duchové lidí (jak ukazuje obrázek F ve 14. kapitole), i když častější příčinou jsou démoni, ledaže by se skrze nenávist otevřela vstupní brána. Viděla jsem řadu případů, kdy muka byla způsobena nenávistí, kterou na člověka vysílala jiná osoba. Když všechna opatření selhala, bylo většinou velmi účinné prosté pomazání olejem a modlitba postižené osoby. V této modlitbě člověk prosí Pána, aby jej před nenávistí namířenou proti němu ochránil.
Dobrým příkladem takovéto bolesti je případ jednoho mladého muže, nazvěme jej Jan. Jednou večer přišel Jan na pohotovost a stěžoval si na silné bolesti v hrudi, které jsou typické pro infarkt. Přijala jsem ho do nemocnice a provedla u něj četná vyšetření – ukázalo se, že vše je v normálu. Dva týdny po propuštění přišel se stejným trápením, se stejnými bolestmi do mé ambulance. Měla jsem podezření, že to je satanista, který se po nějakém boji nachází na nejhorším konci, ale tehdy jsem ještě neměla jasné zjevení od Pána. Když jsem dostala výsledky všech testů, které šlo v nemocnici, kde jsem dělala praxi, získat, poslala jsem ho do velkého města v blízkosti ke kardiologům na podrobnější vyšetření. Přijali jej a zahájili další testy. Provedli mu takzvanou srdeční katetrizaci, kdy se do srdečních artérií vstřikuje kontrastní prostředek, aby se ukázalo, zda tam není nějaká překážka krevního oběhu. Opět vše bylo normální. Když se Jan vrátil s komplexními výsledky, byl nanejvýš deprimován, neboť byl četnými návaly bolesti v hrudi dosud zcela mimo. Pod vedením Pána jsem s ním mluvila a přímo jsem mu řekla, že si myslím, že je satanista a že bolesti v hrudníku jsou důsledkem démonického boje, který s někým vede. Byl šokován. Tak šokován, že se to ani nepokusil popírat. Podrobně jsem s ním mluvila, přičemž jsem mu zvěstovala evangelium a řekla mu, že jeho jedinou nadějí je Ježíš Kristus. Žel, tento mladý člověk usiloval o moc za každou cenu. Navzdory všemu, co se mu dosud stalo, byl rozhodnut, že zůstane satanistou. Přiznal, že jeho bolesti jsou způsobeny démonickými zápasy. Nakonec se ze státu, ve kterém žil, odstěhoval, aby se dostal z dosahu toho silnějšího satanisty a založil nový kruh a získal tam více moci. Často se za tohoto mladého muže modlím a ptám se, co s ním asi je. Jak smutné, když se člověk musí dívat na to, jak je lidský život promrháván jen z touhy po moci!
Existuje tolik různých typů duševních poruch, které způsobují démoni, že je ani nelze vypočítat. Avšak ani zde nemůžeme učinit závěr, že VŠECHNY tyto funkční duševní poruchy jsou démonického původu. Viděla jsem několik velmi smutných případů, kdy bylo křesťanům velmi ublíženo, když jim vykládali, že jejich problém je démonický, ač- koliv šlo pouze o přirozenou reakci organismu na stresovou situaci. Nikdy nezapomínejme, že JSME stále pouhými lidmi. Staneme-li se křesťany, nestáváme se superbytostmi, které již nepodléhají slabostem a stresu. Myslím, že zde bychom si měli všimnout jednoho z nejrozšířenějších problémů dnešního člověka - DEPRESÍ. V Bibli se o depresích mnoho píše. „Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí, z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.Žalm 42,6-7“ V žalmech i jinde najdeme mnoho míst, která ukazují, jak na člověka doléhají deprese. Jsme velice lidští! Tento boj je reálný. Jsem tak ráda, že Pán takováto písma zahrnul do Bible. Podívejme se na následující verše: „Procitni, proč spíš, ó Pane? Probuď se, a nezaháněj nás na věky. I proč tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a soužení naše? Neboť se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. Žalm 44,24-26“ Kdyby mi nějaký opravdu znovuzrozený křesťan chtěl vykládat, že takovéto pocity – jak jsou popsány výše – nikdy neměl, musela bych říci, že buďto se nikdy nepostavil za Pána a nezapojil do duchovního boje, nebo že lže! Pohleďte, s jakou upřímností apoštol Pavel píše: „Nechceme zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, které jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili. Nýbrž sami v sobě jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu i mrtvé křísícím. 2. Korintským 1,8-9“
Deprese mají mnoho příčin. Žel, až příliš mnoho lidí, kteří stojí ve službě osvobozování, tvrdí, že všechny jsou démonického původu. Myslím, že je to tím, že my lidé vždy hledáme nejsnadnější cestu z určité situace. Je-li každá deprese démonického původu, pak je řešení snadné: démona vyhnat, a šup-je po depresi! Má zkušenost však je, že většina případů těžkých depresí není způsobena démonem, který by přebýval v člověku. Nejčastější příčinou těžkých depresí byla téměř úplná ztráta ovládání vlastního myšlení. (Všimněte si podrobnějšího pojednání o ovládání myšlení v 16. kapitole.) Boží slovo nám jasně říká, abychom každou myšlenku učinili zajatcem v poslušnosti Kristu (2. Korintským 10,5). Lidé s hlubokými depresemi (včetně křesťanů) tento přímý Pánův příkaz téměř nikdy nerespektují. Dovolují každé myšlence, kterou jim Satan nebo jeho démoni vloží do mysli, aby se tam zahnízdila. Nikdy se nezastaví a neposoudí, které realitě jejich myšlenky odpovídají: té, která je ve světě, nebo té, která je ve světle Bible. Všechny myšlenky přijímají jako své vlastní; slovem, jsou líní! Dovolili, aby jejich myšlení sklouzlo do líné pasivity, a v takovém stavu se dostávají do velkých duševních muk způsobovaných démonskými mocnostmi. Boj k znovuzískání vlády nad tvými myšlenkami je jedním z nejtěžších zápasů, do kterých se kdy pustíš, ale jistě stojí za to. Ve své lékařské praxi jsem zažila mnoho případů depresí, neboť se rychle rozneslo, že jsem křesťanskou lékařkou. Kromě těch několika málo případů, kdy šlo o přímé démonické působení, mohu skutečně konstatovat, že u každé deprese došlo k rozhodujícímu zlepšení, když člověk zahájil kroky k myšlenkové sebekontrole, jak je to popsáno v 15. kapitole. Všimněte si, jak to činil David, když v Žalmu 42 říká: »...opět mu budu vzdávat chválu...« Uplatnil svou vůli, aby depresivní myšlenky ve své duši (mysli) překonal, a prohlásil, že bude chválit Pána. Chvála hraje při překonávání depresí velmi důležitou roli. Prosím, všimněte si mé zkušenosti, kterou jsem popsala na konci 14. kapitoly.
Jinou častou příčinou depresí jsou těžké ztráty, jako například ztráta milovaného člověka, tělesná nemoc nebo slabost, velké nepříznivé změny životních okolností a přirozeně i pouhé vyčerpání – zvláště u lidí, kteří stojí v duchovním boji. Ti z nás, kteří stojí v duchovním boji, musí být v této oblasti citliví a poslušní Pánova vedení. Jestliže ti Pán přikazuje, aby ses zastavil a odpočinul si, raději poslechni bez ohledu na to, jak zbytečný ti může jeho pokyn připadat, jinak tě nepřítel určitě rychle zkosí. Tím mám na mysli, že buďto budeš mít vážné tělesné nebo duševní potíže (zejména v oblasti mezilidských vztahů), nebo se dopustíš chyby a nepřítel tě oklame, protožes nebyl tak ostražitý, jaks měl být. Příliš mnoho lidí zapomíná, že jsou stále pouhými lidmi s lidskými slabostmi a omezeními. Jestliže dovolíme Pánu, aby nás v této oblasti vedl, vyhneme se mnoha potížím. Nejmocnější démoni, s nimiž jsem se kdy střetla, vstupují do člověka v důsledku incestu (krvesmilstva) a různých sexuálních zvráceností-zvláště sadomasochismu, který se dnes stal tak populárním skrze heavymetalovou rockovou hudbu. Tito mocní démoni patří k těm, kteří jsou s to obývat všechny tři oblasti člověka, tělo, duši i ducha, současně. Uveďme si příklad.
Jednou odpoledne mi do praxe zavolal jeden duchovní z blízkého města. Ptal se, zda jsem »ta lékařka, která stojí ve službě osvobozování. Když obdržel mou souhlasnou odpověď, řekl, že tam má jednu mladou ženu, která ještě toho dne potřebuje mou pomoc. Souhlasila jsem – a večer ke konci mé ordinační doby přišli. Jana (neuvádím její skutečné jméno) byla mladá žena (ve věku 25 let), která byla dva roky vdaná. Její manžel byl velmi inteligentní muž, který byl o málo starší. Oba asi rok před svatbou vydali svůj život Ježíši a pak pravidelně navštěvovali svou církev. Pastor a druhý pastor se jim pastoračně věnovali, neboť Jana nemohla mít děti. Nemohli tak své manželství dovršit. Tři dny před tím, než přišli ke mně, pastor a několik dalších členů sboru správně rozpoznali, že tento problém je démonický a pokoušeli se ji osvobodit. Neuspěli – a důsledkem bylo, že 48 hodin před tím, než ke mně přišli, byla Jana duševně úplně vyšinutá. Neustále povídala nesmysly, neovládala své tělesné funkce ani nemohla jíst a pít. Nevěděla, kdo je ani kde se nachází. Všichni byli pořádně vyděšení, protože její velmi panovační rodiče telefonovali toho dne manželovi, že příštího dne přijedou a vezmou si Janu domů a »...dají ji do psychiatrické léčebny, kam patří«. Psychiatrická léčebna byla to poslední, co Jana v této chvíli potřebovala. Léčba všelijakými silnými léky a snad elektrošoková terapie by jí jen ještě více uškodily. Jaké nadělení! Právní důsledky, které tato situace mohla mít, byly nedozírné a měla jsem tisíc chutí říci jim, aby odešli! Avšak udělalo na mne dojem, že manžel jí byl tak oddán a od ní neodešel, třebaže nemohli mít děti, a viděla jsem, že je zoufalý. Tak jsem jim řekla, že potřebuji asi dvacet minut, abych v této věci hledala Boží vůli.
Šla jsem sama nahoru a padla před Otcem na kolena, abych vážně na modlitbě hledala jeho vůli. Téměř ihned mi dal úplný pokoj, že chce Janu osvobodit. Pak mi zjevil, že v Janě přebývá jeden z nejmocnějších démonů, kteří obývají všechny tři oblasti člověka současně. Tito lidé to nepoznali, a tudíž nebyli ve svých pokusech Janu osvobodit úspěšní. Démona popudili a ten metodicky postupoval, aby ji zabil dříve, než by mohla být osvobozena. Pán mi otevřel duchovní oči a dal mi nahlédnout, co se děje v jejím těle. Její mozek byl rozdrásán, jako by se jej někdo snažil ohromnými drápy roztrhat. V podobném stavu byly i další oblasti těla. Pán mi dal pokyn, abych Janu pomazala olejem, vložila jí ruce na hlavu a modlila se, dokud ji neosvobodí. Také mi dal zvláštní pokyn, abych tentokrát nikomu nedovolila se jí dotýkat. Když jsem se vrátila do ambulance, snažila jsem se jim objasnit, jaké má tento démon charakteristické znaky, a proč jej nemohli vyhnat. Pak jsem dělala, co mi Pán uložil. Posadila jsem se na opěradlo křesla, kde Jana seděla, a položila jí ruce na hlavu. Ihned vzplál boj. Nejprve jsem musela ovládnout poněkud menšího démona, který skrze její ústa neustále povídal nesmysly a způsoboval, že byla tak neklidná. Jakmile jej Pán odstranil, Jana se zklidnila. Byla však stále úplně zmatená. Několik dalších menších démonů se mne snažilo zdržet a Janu ode mne odsouvat, ale byli rychle vyhnáni. Ten poslední vyšel s křikem: »Ty si myslíš, že jsi tak chytrá, ale Jurašuhu nevyženeš nikdy! Je tu pěkně dlouho – a ty na něho nestačíš! « »Jak se tam dostal? « zeptala jsem se zostra. Démon se zasmál: »Taková hloupá otázka! Když s ní měl její otec sex, když byla děcko.« Pán mi to už předtím ukázal, že to byla ta vstupní brána, skrze kterou tento mocný démon do ní vstoupil.
V lékařských kruzích je známo, že traumatické sexuální útoky na dítě jsou jednou z nejčastějších příčin frigidity žen – zejména incest. V našich psychiatrických kursech na lékařské fakultě nás učili, že procento těchto žen, kterým lékaři mohli pomoci, je hrozivě nízké. Asi po dvaceti minutách nás pastor a ostatní, kteří byli s ním, Opustili s tím, že už nemají čas. Musím se přiznat, že to pro mne byla spíše úleva. To je moje zkušenost. Když jsem tam seděla s rukama na Janině hlavě, modlila se a chválila Pána, cítila jsem, jak mnou prochází jeho moc, jak mi proudí rukama. Bylo mi takové horko, především v nikách, že mi z toho bylo až nepříjemně. Později si Jana stěžovala, že moje ruce byly tak horké, že ji popálily na hlavě. Měla skutečně na skalpu místa, která vypadala jako popáleniny prvního stupně. Asi po hodině zmizely. Boj zuřil a já přes dvě hodiny nezměnila polohu. Jako vždy, Pán byl věrný a nakonec se démon již nemohl déle držet a za výkřiků klení vyšel. Jakmile byl venku, stala se s Janou velká změna. Přišla k sobě a zase se téměř dokonale orientovala. Poněvadž se ještě mírné projevy zmatku opakovaly, pochyboval její muž, zda je úplně osvobozena. Vysvětlila jsem mu, k jakému fyzickému poškození došlo, a že k úplnému uzdravení bude zapotřebí ještě určité doby. V příštích dvou dnech jsem se do toho dala a provedla kupu lékařských testů, jednak abych ji uklidnila, < jednak abych snad něco nepřehlédla. Jana dělala každý den velké pokroky. Všechny testy dopadly normálně, jak jsem předpokládala. Trvalo ještě asi měsíc, než se úplně uzdravila. Naposledy jsem je oba viděla asi tři měsíce po Janině osvobození. Byli velice šťastní a Janin muž mi radostně vyprávěl, že nyní žijí normálním manželským životem a že Jana očekává dítě. Za to úžasné dílo, které Pán u tohoto mladého páru vykonal, nemohu Pánu ani dosti poděkovat!
Satanova říše je mohutná a daleko přesahuje naše chápání. Aby se nám dostalo moudrosti a vedení, musíme každý den chodit v úplné závislosti na Pánu. Každý Satanův útok je jiný. Nejsme dosti chytří, abychom Satanovy záludnosti prohlédli. Neustále se modlím, aby nám Pán dal moudrost, neboť tento boj je skutečný, a nebudeme-li ve spojení se svým »kapitánem«, můžeme těm, kterým se snažíme pomoci, hodně uškodit. Janin případ mě přivádí k věci, na kterou mnozí, kteří stojí ve službě osvobozování, snadno zapomínají. Nejlépe to vyjadřuje Izaiáš v prorockém popisu Ježíše: „Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, onť soud národům vynášeti bude. Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, ale soud podle pravdy vynášeti bude. Nebude neochotný, ani přísný, dokud soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou.Izaiáš 42,1-4“ „Synáčkové moji,nemilujme slovem, ani jazykem,ale skutkem a pravdou. 1 Janův 3,18“
Viděla jsem mnoho, mnoho těch, kteří nebyli osvobozeni, nebo byli osvobozeni jen částečně, protože ti, kdo jim sloužili k osvobození, neměli dostatek lásky. Vyzývám každého, kdo je jakkoli zapojen do služby osvobozování: Jak miluješ člověka, kterého se snažíš osvobodit? Miluješ jej tak, aby sis s ním trpělivě sedl a trpělivě po několik hodin bojoval, snad i několikrát, abys jej mohl vidět osvobozeného? Stačí tvá láska na to, abys takové lidi vzal k sobě domů, je-li nutno v boji pokračovat? Stačí tvá láska na to, abys věnoval čas a námahu a vzal je někam do ústraní, aby se nemuseli cítit zahanbeni? Máte vy mužové dosti lásky, abyste dokázali potlačit svou hrdost a opustit místnost, když je zapotřebí zabývat se určitými sexuálními démony u ženy - a v tomto případě přenechat osvobozování ženám? Totéž platí obráceně i u mužů. Nebo by vám pýcha zabránila, abyste tento požadavek Pána vůbec zaslechli? Ježíš by nalomenou třtinu nedolomil. Láska vždy chrání. Proč by sis tedy neměl lámat hlavu, proč by ses tedy neměl snažit osobu, která má být vysvobozena, za každou cenu uchránit před velkým pohaněním, které je s tím často spojeno? Trauma, které již tak prožívají, přece stačí. Osvobození od mocných démonů, kteří pronikají hlouběji, se obvykle nezvládne za pět až deset minut u oltáře před celým shromážděním nebo před televizními kamerami. Náš Bůh je Bohem lásky a soucitu. Nemáš-li pro každého člověka, kterému sloužíš, Jeho lásku a Jeho soucit, pak ke službě osvobozování nejsi způsobilý. Jsi-li příliš »zane-prázdněn« a nemůžeš si udělat čas pro jednotlivce, pak by ses do služby osvobozování neměl pouštět. Stejné zásady platí pro službu uzdravování, ať už je zdroj nemoci démonický nebo fyzický. Jakub 5 a Marek 16 pro svá tvrzení nekladou žádné časové omezení. „Znamení pak ti, kteří uvěří, tato míti budou: ...na nemocné ruce vkládati budou, a dobře se míti bud,u. Marek 16,17-18“ „Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších sboru, ať se modlí za něho, mažice jej olejem ve jménu Páně. A modlitba víry uzdraví nemocného, a pozdvihne ho Pán… Jakubův 5,14-15“
Proč máme my lidé pořád tak naspěch? Proč si myslíme, že takto ve spěchu koná i Bůh? Copak nám Bible od první až do poslední stránky neukazuje, že Bůh nikdy nespěchá? Chci vám na rovinu říci, proč my pořád tak spěcháme – pro své sobectví. To poslední, čeho bychom se rádi vzdali, je náš čas. Kolik lidí jde ve víře k oltáři a žádá starší, aby se modlili za jejich uzdravení? A uzdraveni nejsou. Byli bychom ohromeni, kdybychom to procento znali. Dobrou indikací nám však může být, jak nízko naše církve hodnotí svět. Ve Skutcích vidíme, že svět si církev považoval úplně jinak než dnes: „A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli. Mezi lidem se rukama apoštolů dalo mnoho znamení a divů. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví a nikdo jiný se neodvažoval k nim přidružit, ale lid je chválil a ctil. Skutky 5,11-13“
Starší, jste ochotni v lásce prodlévat půl hodiny, hodinu, a je-li to nutné, dvě hodiny na modlitbách, aby někdo mohl být uzdraven? Bůh je tak mocný, že může uzdravit na místě, a také tak někdy činí. Avšak často tak právě pro svou velkou lásku a soucit nečiní, neboť tak drastický zásah do buněčné stavby organismu během tak krátké doby by mohl vyvolat prudké bolesti a duševní šok. Kolik lidí se neuzdraví jen proto, že starší je tak sobecký, že není ochoten věnovat více času modlitbě!
„Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdráv. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: »Proč jsme ho nemohli vyhnat my? « On jim řekl: »...Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem. Matouš 17,18-21“ Což modlitba i půst nevyžadují jak čas, tak lásku? Bůh nevolí vždy stejnou cestu k uzdravení a osvobození. Kdyby tomu tak bylo, brzy bychom byli více závislí na metodě než na Bohu. Zacházíme-li se svým časem sobecky, pak nebudeme moci rozpoznat vedení Boží. Boží práci je nutno konat v Božím čase, nikoli v našem! Co se týče uzdravování, existuje ještě jedna oblast, o níž pouze málokdo je ochoten uvažovat, natož pak uvádět ve skutek. Podívejme se na proroka Izaiáše: „Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva.Izaiaš 58,6-8“ „Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův Galatským 6,2“ Ve světle těchto i jiných písem jsem naprosto přesvědčena o tom, že důvod, proč je dnes v křesťanských církvích tak málo nadpřirozeného uzdravování, spočívá v tom, že Boží lid sobecky odmítá nést břemena druhých. „Toto jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás. Většího milování nadto žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své. Jan 15,12-13“
Uvažoval jsi vůbec někdy o tom, že bys mohl položit život za bratra či sestru i jinak než postavit se před pušku a nechat se místo něj zastřelit? Existuje mnoho jiných způsobů! Podívej se na způsoby, které Bůh vypočítává jen v Izaiáši 58,6-8 (viz výše). Co takhle vzít si někoho k sobě do domu a žít s ním? Tu jde opravdu do tuhého! Lidé si tak rádi sou- kromí svého domova nechávají jen pro sebe. Naše domovy patří Bohu a mají mu být k dispozici. To znamená, že již nemáme právo na své »soukromí«, neboť venku jsou lidé, které je třeba vzít domů. Opravdu jen málokteří křesťané vůbec slyší na Boží prosbu, aby si vzali někoho k sobě domů, protože jsou v této oblasti tak sobečtí! Je-li tvůj bratr nemocný, jsi ochoten říci: »Pane, dovol, abych nesl bratrovo břímě spolu s ním. Dovol, abych nesl něco z jeho slabosti a bolesti, abys ho mohl uzdravit rychleji. «? Ano, prosíme za uzdravení-a Bůh uzdravuje. Ano, přikazujeme Satanu, ale jsme ochotni nést spolu s druhým břímě? Pochopte, drazí, tak můžeme klást svůj život jeden za druhého a myslím, že když tak budeme činit, bude Boží moc uvolněna k zázračnému uzdravování v mnohem větší míře. V Izaiáši 58 nám říká Pán, že když budeme konat tyto věci, »...rychle se zhojí tvá rána...« (verš 8). Bůh má zajisté všechnu moc na nebi i na zemi! Má v každém případě moc uzdravovat, křísit mrtvé, ale jsem pevně přesvědčena, že v mnoha případech mu v tom bráníme, protože naše sobectví nám nedovoluje, abychom ochotně nesli břemena druhých, a tak »naplňovali zákon Kristův. « (Galatským 6,2) Nedávno si jeden bratr v Kristu, s nímž každodenně spolupracuji, zranil záda. Zranění bylo tak těžké, že mu lékař přikázal absolutní klid na lůžku. Když jsem se modlila za jeho uzdravení, řekla jsem Pánu, že kdyby to byla jeho vůle, jsem ochotna nést zranění bratra spolu s ním. Pak jsem se ponořila do každodenních aktivit a na svou modlitbu jsem zapomněla. Když jsem později toho dne chtěla rychle vyskočit ze židle, jak to mívám ve zvyku, překvapením jsem padla zpět. Pocítila jsem v zádech náhlou bolest, takže jsem se sotva mohla pohnout! Ihned jsem se Pána zeptala, co se děje, a on mi rychle připomněl mou ranní modlitbu. Dovolil mi, abych zranění bratra nesla spolu s ním. Toho večera zavolal bratr na pracoviště a radoval se, že už může zase stát na nohou, i když měl ještě bolesti.
V příštích pěti dnech uzdravil Pán k nemalému údivu lékaře bratrova záda úplně. Mohu vám říci, během těchto pěti dní jsem ani jedinkrát nezapomněla modlit se za svého bratra! Pokaždé, když jsem se chtěla pohnout, vzpomněla jsem si, že se mám pomodlit, neboť jsem jeho bolesti nesla spolu s ním. Když Pán mého bratra uzdravil, opustily bolesti i mne. Úplně. Ze své lékařské praxe vím, že uzdravování může být bolestný proces. Jsem přesvědčena, že Bůh musí někdy proces uzdravování zpomalit, neboť jsou s tím spojeny bolesti. Jsme-li ochotni podílet se na nesení, může k uzdravení dojít mnohem dříve. Tento boj je skutečný a rány jsou skutečné. Musíme být ochotni si jeden druhému pomáhat. Jestliže někdo slouží slovem a někdo uzdravováním, nechť někdo další řekne: »Pane, dovol mi, abych spolu s tímto člověkem nesl jeho břemeno. «
Dovolte příklad. Před několika měsíci přišla ke mně do domu jedna pěkná mladá paní a delší dobu se mnou mluvila. Byla velice milá. Zapletla se do čarodějnictví. Vyšla z toho a byla úplně vysvobozena. Měla, jak bych to nazvala, »jemné srdce«. Je to velmi něžná a milující osoba. Protože se zapletla do čarodějnictví, Satan chce do ní až do konce jejího života tepat. Tak je to s každým, kdo si jednou se Satanem zavdal -to je život. Do této mladé paní tepal hrozným způsobem, a ona není fyzicky nějak zdatná. Je silná v Pánu, ale co se týče její povahy, je to mírná osoba. V srdci má tolik něžné lásky pro druhé! Nuže, někteří lidé jsou svým založením spíše bojovníci. Bůh má takovou škálu služeb! Tato mladá žena svým založením není bojovnice, a přesto, »aby se udržela nad vodou, « musí veškerý svůj čas a energii vynaložit na to, aby se ubránila démonským útokům. Tato mladá žena byla stvořena k tomu, aby byla služebnicí mírnosti a lásky, ne k boji. Po rozhovoru s ní jsem byla tak rozčilená, doslova mi to lámalo srdce! Kvůli ní jsem v slzách šla před Boha Otce a ptala se: »Otče, PROČ? Proč lidé, kteří mají tak něžné srdce, jsou tak vzácní, a jejich lásky je ve tvém lidu tolik zapotřebí, proč ti musí veškerý svůj čas a sílu vynakládat na boje? « Jeho odpověď byla: »Protože můj lid není ochoten nést její břemena. « Kdyby lidé v jejím sboru byli ochotni nést její břemena spolu s ní, byla by volná ke službě mírnosti a lásky, neboť by již nemusela tolik bojovat. Potom by za ni bojovali ti, kterým Bůh dal konstituci k boji, a ona by naopak sloužila dary, které dal Bůh jí, takže by tu bylo vzájemné sdílení se a požehnání pro všechny. Pak by na ni Satan brzo přestal tak dorážet a dal by jí hezky pokoj, protože by zjistil, že takovéto útoky jsou marné. Není to tak, že by neměla moc Kristovu se těmto útokům postavit, tu sílu ona má, ale musíme se naučit nést břemena jedni druhých. To je boj na život a na smrt! Naučme se nést břemena jedni druhých, to vlastně znamená být údy jednoho těla, těla Kristova!
