Dozadu
Kapitola 6 Aktivita v pekle
Před námi jsem viděla mlhavé žluté světlo. Vyšli jsme z tunelu strachu a teď jsme stáli na špinavém okraji a hleděli do břicha pekla. Jak daleko jsem jen mohla vidět, všude probíhala veliká aktivita. Zastavili jsme a Ježíš promluvil: „Vezmu tě skrze břicho pekla a zjevím ti mnoho věcí. Pojď, následuj mě!“ Oba jsme pokračovali v chůzi. Ježíš řekl: „Před námi je mnoho útisku. Není to jen něčí smyšlená představa, ale je to skutečnost. Snaž se, abys jasně řekla svým čtenářům, že démonské mocnosti jsou reálné. Řekni jim, že Satan je reálný a mocnosti temnoty jsou reálné. Ale řekni jim také, aby nezoufali, pokud se Můj lid, který se nazývá Mým jménem ( křesťané = kristovci), pokoří , bude se modlit a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe a uzdravím jejich zemi a jejich těla. Tak jako je nebe reálné, tak reálné je i peklo.“ Bůh chce, abys věděl o pekle a chce tě zachránit před tímto místem. Bůh chce, abys věděl, že existuje cesta ven. Tou cestou je Ježíš Kristus, Spasitel tvé duše. Pamatuj, pouze ti, jejichž jména jsou zapsána v knize života Beránka, budou spaseni.
Přišli jsme k první aktivitě v břiše pekla. Bylo to po pravé straně směrem nahoru do malého kopce v temném koutě pekla. Pamatovala jsem si slova Pána, když mi řekl: „Občas se ti bude zdát, jako bych tě opustil, ale nebude to tak. Pamatuj, že mám veškerou moc na nebi i na zemi. Občas nás zlí duchové a ztracené duše nebudou vidět ani nebudou vědět, že jsme tam. Neboj se! To co uvidíš, je reálné. Tyto věci se dějí právě v tomto okamžiku a budou se dít, dokud smrt a peklo nebudou hozeny do ohnivého jezera.“ Čtenáři, ujisti se, že tvoje jméno je zapsáno v Beránkově knize života.
Před námi jsem slyšela hlasy a křik duší v mukách. Vyšli jsme na malý kopec a z něho jsme shlíželi dolů. Světlo naplnilo tu oblast tak, abych mohla jasně vidět. Křik, o kterém jste si mysleli, že nemůže existovat, naplňoval ovzduší. Byl to křik muže. „Poslouchej mě,“ řekl Ježíš, „to, co uvidíš a uslyšíš, je pravdivé. Dejte si pozor vy, služebníci evangelia, neboť tato slova jsou věrná a pravdivá. Probuďte se, evangelisté, kazatelé a učitelé Mého Slova, všichni vy, kteří jste povoláni ke kázání evangelia. Pokud hřešíte, čiňte pokání nebo rovněž zahynete.“
Ušli jsme asi 5 metrů, když jsem zahlédla malé, temně oblečené postavy, jak pochodují kolem něčeho, co vypadalo jako krabice. Když jsem se podívala blíže, uviděla jsem, že to není krabice, ale rakev a postavy, které kolem ní pochodovaly, byli démoni. Byla to opravdová rakev a kolem ní bylo dvanáct démonů. Když pochodovali, skandovali a smáli se. Každý z nich měl v ruce ostrý oštěp, který neustále zabodával do rakve skrz malý otvor. Ovzduší naplňoval veliký strach a když jsem to viděla, celá jsem se třásla. Ježíš poznal moje myšlení, neboť řekl: „Dítě, v těchto mukách je mnoho duší a je mnoho odlišných muk pro tyto duše. Je větší trest pro ty, kteří jednou kázali evangelium a vrátili se do hříchu, než pro ty, kteří neuposlechli Boží povolání pro jejich životy.“ Uslyšela jsem křik tak zoufalý, že se i mé srdce naplnilo zoufalstvím. „Žádná naděje, žádná naděje!“ volal. Ten beznadějný křik vycházel z té rakve. Byl to nekonečný nářek zklamání. „Bože, jak hrozné!“ řekla jsem. „Pojď,“ řekl Ježíš, „půjdeme blíž.“ Šel k rakvi a pohleděl dovnitř. Následovala jsem ho a také jsem pohlédla dovnitř. Vypadalo to, že zlí duchové nás nevidí. Vnitřek rakve naplňovala špinavě šedá mlha. Byla to duše muže. Zatímco jsem to pozorovala, démoni vráželi své oštěpy do duše toho muže v rakvi. Nikdy nezapomenu na jeho utrpení. Volala jsem k Ježíši: „Pusť ho ven, Pane, pusť ho ven!“ Pohled na muka tohoto muže byl otřesný. Kdyby se jen mohl nějak osvobodit! Tahala jsem Ježíše za ruku a prosila Ho, aby pustil toho muže ven z rakve. „Ježíš mi řekl: „Mé dítě, pokoj, utiš se.“
Když Ježíš promluvil, tento muž nás uviděl. Volal: „Pane, Pane, pusť mě ven, slituj se!“ Podívala jsem se dolů a uviděla krvavou kaši. Před mýma očima byla duše. Uvnitř duše bylo lidské srdce a z něho tryskala krev. Oštěpy doslova propichovaly jeho srdce. „Teď Ti, Pane, budu sloužit. Prosím, nechej mne jít ven!“ Věděla jsem, že tento muž cítí každý oštěp, který propichoval jeho srdce. „Ve dne i v noci je mučen,“ řekl Pán. „Dal ho sem Satan a je to Satan, který ho mučí.“ Muž volal: „Pane, teď už budu kázat pravé evangelium. Budu mluvit o hříchu a o pekle. Ale prosím, pomoz mi dostat se odsud ven.“
Ježíš řekl: „Tento muž byl kazatelem Slova Božího. Byl čas, kdy Mi sloužil celým svým srdcem a vedl mnohé ke spasení. Někteří z jeho obrácených Mi i dnes po mnoha letech stále slouží. Žádost těla a svůdnost bohatství ho však svedly z cesty. Nechal Satana, aby nad ním získal nadvládu. Měl velký sbor, pěkné auto, velký plat. Přesto začal krást ze sborové sbírky. Začal vyučovat lži, většinou mluvil polopravdy a pololži. Nedovolil Mi, abych ho napravil. Posílal jsem k němu své posly, aby činil pokání a kázal pravdu, ale miloval rozkoše tohoto života více, než život Boží. Věděl, že nemá vyučovat ani kázat jiné učení než pravdu zjevenou v Bibli. Ale předtím, než zemřel, řekl, že křest v Duchu svatém je lež a že ti, kteří prohlašují, že ho obdrželi, jsou pokrytci. Řekl, že můžeš být opilcem a jít do nebe i bez pokání. Řekl, že Bůh by nikoho do pekla neposlal, protože je příliš dobrý na to, aby něco takového učinil. Způsobil to, že mnoho dobrých lidí odpadlo od milosti Páně. Dokonce řekl, že Mě nepotřebuje, neboť on sám je prý jako bůh. Šel tak daleko, že měl semináře, kde vyučoval toto falešné učení. Pošlapal Moje Svaté Slovo. Ale i přes to jsem ho stále miloval. Mé dítě, je lepší Mě nikdy nepoznat, než Mě poznat a obrátit se ke Mně zády a přestat Mi sloužit.“ „Kdyby tě jen uposlechl, Pane,“ plakala jsem, „kdyby se jen staral o svou duši a o duše ostatních!“ „Neposlouchal Mě, když jsem ho volal k pokání, a nevrátil se nazpět ke Mně. Jednoho dne byl zabit a okamžitě přišel sem. Teď ho Satan trápí za to, že kdysi kázal Moje Slovo a zachraňoval duše pro Moje království. Tohle jsou jeho muka.“
Pozorovala jsem démony, kteří pokračovali v pochodování okolo rakve. Srdce muže tlouklo a vytékala z něho opravdová krev. Nikdy nezapomenu na jeho křik bolesti a zármutku. Ježíš pohleděl na muže v rakvi s velkou lítostí a řekl: „Na rukou tohoto muže je krev mnoha ztracených duší. Mnozí z nich jsou právě teď v mukách.“ Se zármutkem v srdci jsem spolu s Ježíšem pokračovala dál. Když jsme odcházeli, uviděla jsem další skupinu démonů, jak jdou k rakvi. Měřili asi metr, celí oblečení v černém a s černými kuklami na tvářích. Střídali se v mučení této duše. Myslela jsem na to, jak nás všechny občas pýcha činí neochotnými činit pokání, uznat chybu a požádat o odpuštění. Odmítáme činit pokání a pokořit se, a jdeme dál, jako bychom to byli jenom my, kdo mají vždycky pravdu. Ale poslouchej, duše, peklo je reálné. Prosím, nechoď na toto místo!
Potom mi Ježíš ukázal obří hodiny, roztažené přes celou zeměkouli a slyšela jsem, jak tikají. Hodinová ručička se téměř dotýkala pozice dvanácté hodiny, a minutová ručička se rychle točila, až se zastavila tři minuty před dvanáctou. Velmi pomalu se minutová ručička přibližovala k poslední hodině. Jak se pohybovala, tikání bylo hlasitější a hlasitější, až se zdálo, že naplňovalo celou zem. Bůh promluvil jakoby hlasem trouby a Jeho hlas zněl jako mnohé vody: „Poslouchej a slyš, co Duch praví církvím. Buď připraven, neboť v čase, o kterém nevíš, přijdu znovu. Slyším, jak hodiny udeřily dvanáctou hodinu. Ženich přišel pro svoji nevěstu!“
Jsi připraven na příchod Krista, příteli? A nebo budeš jako ti, kdo říkají: „Dnes ještě ne, Pane!“? Budeš k Němu volat, abys byl spasen? Dáš Mu dnes svoje srdce? Pamatuj, Ježíš tě může spasit a osvobodit od všeho zla, pokud k Němu budeš dnes volat a činit pokání. Modli se za svou rodinu, za svoje milované, aby přišli ke Kristu dříve, než bude příliš pozdě. Poslouchej, co Ježíš říká: „Já tě ochráním od zlého. Povedu tě na všech tvých cestách. Zachráním tě. Zachráním tvé milované. Ještě dnes ke Mně volej a žij!“ Modlím se s mnohými slzami, aby si všichni ti, kteří čtou tuto knihu, uvědomili pravdu, ještě než bude pozdě. Peklo je na věčnost. Snažím se, jak nejlépe dovedu, zjevit vše, co jsem viděla a slyšela. Vím, že tyto věci jsou pravda. Modlím se, abys při čtení této knihy činil pokání a přijal Ježíše Krista za svého osobního Spasitele.
Slyšela jsem, jak Pán říká: „Je čas jít. Zítra se vrátíme.“
